Nakolik jsme schopni a ochotni slevit ze svých nároků a požadavků na potencionálního partnera? Co je pro vás natolik zásadní,že byste to jako chybu u svého milovaného nikdy nepřekousli a co jste ochotni a schopni tolerovat? Chtěla bych mluvit o opravdových extrémech jako jsou sklony k nevěře,negativní vztah k práci,alkoholismus,patologické lhaní...Zažili jste něco podobného? Šli jste do vztahu s nadějí, že partner se změní a povedlo se to? ...ještě bych tomuto příspěvku chtěla udělat jedno "podtéma"..Jde tolerance k chybám druhého ruku v ruce s uvědoměním si našich vlastních nedostatků? Neboli když vím,že nejsem dlouhonohá blondýna s mírami 90-60-90,nemohu k sobě hledat krasavce? Když vím,že v noci strašlivě chrápu,nesmí mi vadit,že mému partnerovi smrdí nohy? Když vím,že nejsem dokonalá kuchařka, nemohu chtít po svém milém,aby byl dokonalý opravář aut? Musíme ze svých požadavků slevit?
růžička
Ahoj, láska je sladká a hlavně okouzlující na tolik , že přehlédneš i milované osoby sobecké chování. Říká se , že láska je slepá--pravda !! Mě osobně láska k němu velmi poznamenala na celý život.Nikdy nezměníš zkažené vajíčko , tak proč ta naivita , že se milující člověk změní??
Nuna
» růžička
To si právě říkám taky. Že je velmi naivní myslet si,že někoho změním. Vím,že ne a upřímně - unavuje mě něco takového. Ale už jsem se setkala s názory,že se to povedlo jaksi "samo od sebe" a nenásilně. Takže to mě zajímá.