Nakolik jsme schopni a ochotni slevit ze svých nároků a požadavků na potencionálního partnera? Co je pro vás natolik zásadní,že byste to jako chybu u svého milovaného nikdy nepřekousli a co jste ochotni a schopni tolerovat? Chtěla bych mluvit o opravdových extrémech jako jsou sklony k nevěře,negativní vztah k práci,alkoholismus,patologické lhaní...Zažili jste něco podobného? Šli jste do vztahu s nadějí, že partner se změní a povedlo se to? ...ještě bych tomuto příspěvku chtěla udělat jedno "podtéma"..Jde tolerance k chybám druhého ruku v ruce s uvědoměním si našich vlastních nedostatků? Neboli když vím,že nejsem dlouhonohá blondýna s mírami 90-60-90,nemohu k sobě hledat krasavce? Když vím,že v noci strašlivě chrápu,nesmí mi vadit,že mému partnerovi smrdí nohy? Když vím,že nejsem dokonalá kuchařka, nemohu chtít po svém milém,aby byl dokonalý opravář aut? Musíme ze svých požadavků slevit?
janey82
Co se týče extrému jako je alkohol, drogy a patologické lhaní a nevěra, tak tohle bych nepřekousla, s někým takovým se nedá žít a vůbec ne doufat, že se snad změní???.... Ale jinak...každý má nějaký chyby, jsme přece lidi, a každý má nějaký přdstavy o "dokonalém" partnerovi, každý má nějaký nároky, a z nich by slevovat neměl, protože dříve či později to nevydržíme a to co jsme mysleli, že nám třeba vadit nebude, vždyť jsme přece taky sami nedokonalí, tak to nám pak začně strrrrašně lézt na nervy...a bude konec... Jde o to, že chyby které má náš protějšek prostě příjmeme, budeme je brát jako to, co k němu patří a i s nima ho budem milovat, a to stejný musí udělat i ten náš milovaný. Pokud to tak nebude, dříve či později vznikne problém... A o tom to je...