Je mi 40 a po 8 letém vztahu ,který se nikam neposunoval jsem neplánovaně po nemoci otěhotněla.Prosadila jsem si narození Elišky přez veškeré komplikace.Partner se ode mne snažil odejít, ale asi nás má rád a nedokáže to.Vidím na něm vyhaslé oči a nechuť k životu.A já si zase sama v noci sním, že jsme šťastná rodina .Ty zmáčené polštáře nepočítám. Co mám dělat Trvá to už skoro 2 roky a dochází mi síly.Cítím deprese a mám pocit, že už to sama nezvládnu.Tolik jsem si holčičku přála a teď jen mechanicky dělám běžné denní úkony. Bez radosti.Co mám změnit ve svém životě?Dochází mi síly.Má někdo podobnou zkušenost?
velekněžka
seber se i s dcerou a odejdi,podle mě nic jiného nezbývá a nebo ať jde on,tohle je oboustranné trápení,které nikam nevede a dcera by stejně časem vycítila,že mezi Vámi něco není v pořádku, vždy můžeš začít znovu a jinak,přeji hodně síly se rozhodnout a hodně štěstí