Láska nebo zvyk? - Diskuze a zkušenosti

Hosana :-) ja vím....všichni TI říkaji :"odejdí...ubližuješ si...." ale 10 let je dlouha doba...a pokud jste se milovali,milujete se dál,ale jinak....jde o to,jestli i on Tě miluje,dost podobnou povahu chlapa mam taky...taky je puntičkář a žádná další chyba...vypadá jako nejhodnější člověk na světě,ale také má vždy "pravdu" neumí věci říkat tak,aby neboleli...ale to je chyba komunikace....málem to mezi náma skončilo,ale pak jsem přišla na to,jak moc mě miluje,co všechno pro mě dělá a že tu "lásku" dáva jinak najevo...nepřemýčlí jako já a má to v sobě jenom jinak....ale proto neni špatnej a já vím kam se koukat abych viděla,co potřebuju...už jsem to pochopila...pokud ten Tvůj chlap na tom neni podobně a nesnaží se Ti takto divně "pomoci" nebo "poradit" možná jste měli mít děti a svatbu a ten vztah by teď nekončil....každý vztah potřebuje vývoj...mít kam jít...pokud stojí,vždy to skřípe :-)zkus na chvíli odjet,a uvidíš,zda Ti ten obličej bude chybět,nebo jasně uvidíš,že máš jít dál
jo a nejdůležítější věc na světě....musíte si sebe vážit...mít k sobě úctu...respekt a touhu druhého potěšit...když si budete jeden druhého vážit,bude najednou vše vypadat jinak :-) můj pspbní názor...10 let je moc,snažila bych se najít jiné východisko,knež rozchod...možností je moc,ale vždy je třeba o tom mluvit,mít snahu....a to oba :-)
;) hodně štěstíčka :-)
ps:každá láska někdy bolí

Najdise.cz » Hosana Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele kote***, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
nojo, to je moc dobra rada...odjet (i kdyz vlastne prcham z vlastniho, ale co uz). Parkrat jsem to uz udelala, ale nemyslela jsem na to, co prozivam. Kdyz si ted vzpomenu na svoje pocity - citila jsem desny ulehceni, jako by najednou zmizela koule uvazana u nohy a ja se mohla rozletet.... Hlavne pred tim rokem, kdy sem se k tomu kroku rozhodla. Ale on to vlastne jeste nevedel. Kdyz ted o vanocich pochopil, zacal se chovat desne opatrne, obcas me vylozene leze do zadku. Ted jsem zrovna na tyden pryc, a kdyz se zamyslim, necitim uz ulehceni, spis jen velky smutek. Ale taky mi nechybi, ze ho nevidim. A s tim respektem a uctou to vidim taky tak, jak pises, ale u nej to je jak hrach na stenu hazet. Kdyz jsem se ho zeptala, proc me tolikrat slovne ublizil, rekl, ze se me jen snazil vysvetlit, ze veci dulezity pro me jsou jen pi*oviny... A ja sem mu tolikrat odpustila a uverila, ze to uz neudela. A byla bych to schopna udelat zas! Ale o respektu asi v zivote neslysel, ach jo! Mrzi me to...