Ahoj,už pár dní zkouším vidět auru,ale nějak mi to nejde...vždy navečer si zalezu do postele,obrátím se k bílé zdi,do pokoje mi dopadá světlo z ulice a soustředím se na vidění své aury...ale i když přimhouřím oči, nic nevidím a taky bych chtěla...nevíte někdo, co asi dělám špatně? Jestli je to tím,že se moc soustředím, mám nechat myšlenky volně plynout....nebo proč?
Auru vidět neumím a nikdy jsem neuměl, ale myslím si, že do lidí vidím...
Jak psal Pyras, tak být extra citlivý nemusí být zrovna výhra (hlavně ne ve velkoměstě).
Dnes jsem jel metrem a ve vagónu bylo spousta lidí (bylo tam dost lidí, co moc dobra a radosti v sobě nemají) ale mezi stanicí Malostranská a Staroměstská jsem se trochu pootočil za sebe a uviděl obrysy siluety velmi zajímavého člověka, který byl mezi ostatními lidmi jako diamant mezi uhlím. Po pár vteřinách mi to nedalo a otočil jsem se o trochu více a pohlédl na něj - byl to krásný člověk (slečna s ušlechtilým zevnějškem i vnitřkem). Stála asi metr za mnou. Když jsem vystupoval, tak jsem ji ,,hluboce´´ pohlédl do očí a ona se na mě velmi mile usmála (vše cítila). Co jsem postřehl, tak to byla cizinka. Hodně mi zlepšila náladu a jsem rád, že takoví lidé existují (i když jich není moc).
- E -
» Georgius
Mě dusej obchoďáky... ta atmosféra spěchu a stresu je hrozná, i po hodině jsem strašně unavenej... metro taky není nic moc, ale jelikož si rád dělám z lidí srandu, tak se tam dá víc zabavit.