V temné noci hledím na mraky plynoucí,trápí mě myšlenky tak nějak řvoucí.Do toho déšť a pak sněhu dost,chtěl jsem postavit z minulosti most.Přítomnost je jak koleje v dálce spojené,bez žhnoucích polibků,jen skutky volené.Kdysi jsem vídával dva stíny na kraji rybníka,kdykoli jsem nabídl rámě hlavě Tvé a nehlídal budíka.Kam se tvůj stín rozplynul,říkáš,že uvadnul.Zapomněl jsem být kropítkema tys mě nekopla svým kopítkem.Mraky letí pořád dál a dál,všechno je v pořádku...jsem nám lhal.Přestal jsem mluvit a ty jakby smet,v tom mlčení jsem si připadal,jak starý kmet.Začal brát sílu všude,chtěl dát parte nudě.Přišel tulák s básní...na zádech žok.přerušil a přerval mé snahy tok.Pokropil co já jsem v srdci pěstoval,měl jsem říci dřív co jsem z osnoval.Měla jsi křičet tvé vody netřeba,já chci jen vláhu od mého manžela.Už dávno slyšet jsem měl tvůj stesk,tys mlčela a já mám v hrudi třesk.V temné noci hledím na mraky plynoucí,stále věřím na dva stíny za ruku se beroucí.
Jája13
» Rotan
Určitě není pozdě,určitě je důvod věřit a mít naději. Máš výhodu,že umíš své touhy a myšlenky,tak nádherně vytvořit,teď je ještě dostat do reálu. To půjde držím
Rotan
» Jája13
Dostat je do reálu, to je fuška. To co cítím...nezrezne jak stará puška. Děkuji za ten palec vzhůru, nakoplo to chmurnou můru. Nesmutním,jen křičím. S větrem si jen tak fičím.