Tak to chodí.Třicítku máte dávno za sebou.Doma dvě "ratolesti" a starýho někde v jiným vesmíru na pivě s kamarády.Problém střídá problém.Když přijde domů,spíš vám vynadá,zatímco vy se potřebujete vypovídat,potřebujete pohladit a odejmout alespoň trochu balvánků.Ráno se díváte do zrcadla a váš pas už dávno není,co býval,vrásky se taky tu a tam objevují.Váš na vás jednou za tři týdny na tři minuty skočí,aby si odbyl manželskou povinnost,přitom už ani napamatujete,jak užasný to s ním bylo před deseti lety ve výtahu.Dnes byste to vzaly všema deseti.Navíc přišel o práci,takže i svit slunce,kterej vás dříve tak naplňoval vám tmavne.A na scénu vstupuje ON.Nejdříve se na vás usmívá,pak vás pobaví.Nechce od vás vypraný fusekle,večeři chce koupit on vám.Vyslechne vaše problémy a hlavně...kouká na vás jako na holku.Vám se blíží čtyřicítka,ale jeho upřímný pohled vás šimrá v podbřišku.Je mu fuk,že už nevážíte 58,jsou mu lhostejné vaše vrásky.Chce vás svléknout a dráždit jazykem celou noc a pak ještě vzít na Lenberk.A vám zase na chvíli může být těch slastných 19!Jen jedno mezi váma stojí...morální kodex.Tak mám nechat slunce znovu zasvítit a alespoň na chvíli se smát...?(Když se blíží ten Valentýn...)
lelinka
Něco podobnýho se stalo mé příbuzné. Přesně jak píšeš. DOma kupa prádla, děti, manžel co je rád, že dojde z práce domů a pak zase rychle vypadne ven do hospody nebo kam a ona.. sama mezi tím vším a nikdo se jí nezeptá jestli něco nepotřebuje. Samozřejmě, jak by mohla taky chtít? Je to přece manželka, matka, pracující žena a hlavně má city a potřebuje slyšet alepoň jednou za měsíc něco pěkného. A tak (jak píšeš) přišel ON. A plno dalších otázek jestli ano nebo ne. Jestli se to sluší, co když se to provalí, co děti, manžel ... Ale touha být pohlazena a na chvíli být pro někoho atraktivní a slyšet něco krásného bylo silnější.