Je zbabelcem ci sobcem ten, kdo nezije ve vztahu? Je az tak nenormalni nemit partnera a deti?Je mozne a spolecensky pripustne byt samotarsky stastna? Rada bych znala Vase nazory...dekujiii
player
The Experimentalist to řekl v podstatě úplně skvěle.Já k tomu dodám,že strašně záleží na tom,co člověk v životě dělá,co od něj očekává a jaký zanechává ve společnosti otisk.Pokud je dítě vedeno od dětství k nějakému zájmu a začne v něm vynikat,zpravidla ho přijmě za životní poslání (můj případ).Vůbec si neumím představit,že by někdo druhý rozhodoval o mém čase a pohybu,ačkoli k dětem mám blízko,jo? Nebo-li rozpor.Takže pokud bych se chtěl rozmnožit a být ve fungující rodině,přestanu být prospěšný svému okolí a zaměřím se na ty své nejbližší,čili pro okolí ztrácím význam,jaký jsem měl.Takže je to těžká volba.Žití v páru vyžaduje neustálé kompromisy,ale pokud děláš něco důležitého pro společnost,tak vlastně na hovno.
player
» Nuna
Já člověče nemám jasno...ani polojasno.Už jsem žil na hromádce a bylo to hezký.Ale teď? 3 profese,4 kapely,2 sportovní kluby,6 dalších zájmů.Milenka je asi lepší východisko,takže asi ne-neměnil.Ale do budoucna..kdo ví?
Nuna
» player
U Tebe platí přesně to,co tu zaznělo - Jsi prospěšnej světu tak jak jsi. Jsi prospěšnej i nám,protože svými zkušenostmi a reálnými ryzími a neotesanými pohledy na svět sem vnášíš rovnováhu. Kdybys byl tatík od rodiny a nežil tak jak žiješ, měl bys na věci jiný názory. Ale co Tobě je do nás, na nás se koukat nemůžeš. Asi tak to řeknu - všechno,co člověk v životě dělá, má určitý čas a určité místo. Takže i u Tebe jednou může nastat změna. Ale nemyslím si,že to bude ve chvíli,kdy potkáš "tu pravou", ale v situaci,která Tě donutí přehodnotit současné priority.