a budeme spolu až kým nezomrieme? - Diskuze a zkušenosti

Nuna ..Nejen chlapci "přepne"... i dívkám... a nakonec jejich "přepnutí" je ještě větší katastrofa pak..

..reaguju až nyní - což mě mrzí a bez toho,aniž bych četla další příspěvky...

Když budeme čekat na to,až budeme dost staří abychom si mohli založit vztah a brát ho vážně, tak to samozřejmě nemá smysl. Ono to není o věku biologickém,ale je to o těch zkušenostech. Pokud se rozejdeš ve 25ti letech s partnerem,se kterým jsi byla 10 let,tak jsi na tom "hůř",než 18ti letá holka,která stihla těch vztahů vystřídat deset. Každý dospíváme jinak a v jiném věku a každého nás ovlivňují jiné aspekty a to i vztahy,kterými projdeme. Vztah, ve kterém právě jsi,není třeba brát tak,že MUSÍ skončit,ale že MŮŽE skončit. Znamená to nebrat ho příliš vážně. Neupínat se na svého partnera jako na jediného člověka na světě. Nemyslet si,že když o něj přijdu, že se mi zhroutí svět. Brát ho víc jako přítele než partnera a potencionálního budoucího manžela. Možná to bude on,kdo bude ten pravý,ale nedivit se,kdyby to tak nebylo. Myslím,že to jednou člověk pozná. Jednou pozná chvíli,kdy už bude na vážný vztah a na rodinu zralý. Jednou pozná,kdy je emočně natolik vyspělý, že si může říct "Ano,tohle je ono". Ale tu dobu předtím by si měl užít.