dost často se tady říkala věta nejsi dost duchovně zralý(á).bez urážky k autorovi.tak mi definujte tu pravou víru a duchovní zralost.příklad:moje kamarádka,která se považuje za silně věříci mi řekla-já už bych chtěla být u ježíše,třeba bych v nebi myla záchody,jen abych se tam dostala.moje reakce vnitřní byla asi ale potom mě napadlo.má cenu něco odsuzovat,když je o tom přesvědčená.
A víra pro lenochy?A co je tedy pro nelenochy? Nadvíra?Nevíra?Když něco dělám,říkám,tak bych tomu měla věřit.To je trochu přitažené za vlasy,je to jako bych řekla.:Bůh nás má rád,ale nevěřím tomu,nechci být líná.Nebo budu někomu pomáhat,s láskou a pak mu řeknu,no pomáhám ti,ale nevěřím,že to např.pomůže.Když to řeknu,nebo udělám,tak tomu věřím,to je taky víra.
Elenor
» Namchan
Tak asi si špatně rozumíme.I když možná myslíme jedno a totéž.Protože si myslím,když někdo upřímně věří,tak je vlastně o tom přesvědčený. Ale každý to může uvnitř sebe cítit jinak.