..povídaly jsme si dneska s kamarádkou v bazénu..Otázka to bude spíše na ženy,ale proč by to nemohlo být obráceně? Stalo se vám někdy,že jste přemýšleli nad tím,jestli jít do soužití s někým,s kým si tak stoprocentně nejste jisti,že je to "to pravé"? Dotyčný má některé věci,které na něm máte ráda,které se vám líbí,vyhovují vám. Znáte ho dlouho,představuje pro vás jakousi jistotu,zázemí. Ale tomuhle vztahu chybí vášeň. Není tam sexuální přitažlivost,není tam jiskra. Víc než vztah milostný je to přátelství. Ano,přátelství je základem každého vztahu, to já tady propaguju neustále. Ale je to všechno? Stačí to pro spokojené soužití dvou lidí? Je vám 35,40,45.... a teď dilema: Mám čekat na lásku, na vášeň, na toho "pravého", na něco,co by mě ještě mohlo potkat? A co když mě to nepotká? Nebo je lepší zůstat ve vztahu,kde to sice nejiskří,ale kde je to poklidné a milé?Co byste zvolili?
Melody Pond
Tak nevim, holka, jestli odpovim na to na co se ptáš...vdala jsem se mladá blbá, rozvedla po 4 letech a zakotvila u staršího chlapa...hihihi vlastně stejně starýho jako jsem teď...miloval mně a já ho mněla ráda. Jako kamaráda, přítele, taťku...pak mně bývalý muž seznámil se současným a s přítelem jsem učinila krátký proces...trapně jsem mu nabídla přátelství, no nechtěl...divný, co...ale po těch mejch životních kotrmelcích jsem přesvědčená, že správný je to, co cítíš jako správný v tu danou chvíli...nikdo ti nezaručí dlouhodobost natož věčnost jakýhokoli vztahu.Každému co jeho jest, ale mně osobně v jistý chvíli přepne na automat a udělam stejně to co cítím...ať to má dopadnout jakkoli...má Nuna mi rozumí...?!?!