Sňatky z rozumu - Diskuze a zkušenosti

jannisha Popíšu ti svůj pocit z čtení tvého příspěvku. Četla jsem ho několikrát a stále jako bych slyšelavolání o pomoc. Ty si nechceš přečíst různé názory na zadané téma, ty potřebuješ jakési "rozhřešení", potvrzení nebo zavržení (nevím jak ještě by se to dalo popsat) toho, co sama právě prožíváš. Bojíš se, jetli tím, že je to tak, jak to je, neubližuješ.
Tohleto je o soužití, jak píšeš, tedy soužití dvou lidí. Rovnoprávných. Pokud jim to soužití oběma vyhovuje, pak nemůže být jiná odpověď než ANO. Opakuji - nemluvíme o lásce ani zamilovanosti a věřím ža ani ne o vypočítavosti. Když se partneři shodnou, že budou žít např. bez technických vymožeností (i bez internetu!!), je to ok, shodnou-li se na soužití třeba v iglu, je to ok, stejně tak, pokud ses SHODNOU na tom, že budou žít bez sexu. Vím, že mohou přijít pochybnosti a to především v okamžiku, kdy sex ve vztahu neubývá nějak "přirozeně" (vím že to není nejvhodnější slovo pro tuto situaci), postupem času, ale když se třeba v tomto směru vyjádří jeden z partnerů a druhý na to přikývne. Pak v tom prvním může pochybnost určitě hlodat. Je to velmi tenký led a tohleto se podle mě ustojí v případě, kdy si oba partneři stoprocentně uvědomují význam a hloubku zmíněné shody. Teoreticky je to jednoduché: Dohodli jsme se. Tečka. Prakticky to ale asi tak jednoduché nebude. Kdy a kde jsme se dohodli? Jednou v noci ve slabé chvilce se jeden z nás zmínil, že to takhle bohužel nepůjde a druhý řekl, to nevadí, já to respektuji. Co když ale čeká, že je to momentální stav a že to třeba za měsíc bude jiné? Navíc jde o dohodu mezi mužem a ženou (tedy doufám) navíc ve velmi závažné věci. Jde o vyloučení sexu ve vztahu třeba na celý zbytek života. Tady by měla být dohoda jasná a srozumitelná, nezpochybnitelná. Tím netvrdím že neměnná (nikdy neříkej nikdy).
Jemináčku, tohleto se mi jeví natolik osobní, že netuším, zda jsem nevytvořila právě nějakou "šílenou ptákovinu". Pokud tahle otázka vznikla z osobního prožitku, snad bude i tohle psaní takto pochopeno.
To není téma na pár vět!
Co třeba tohle: vztah, kde se partneři respektují, mají si o čem povídat, mají pár společných zájmů, dokáží se spolu smát, dokáží respektovat "samostatné území" toho druhého, dokáží být jeden druhému oporou a nemají spolu sex. Ano nebo ne? Žádná odpověď není špatná. Je jen tvoje, moje a těch ostatních. Moje současná je ano.

jannisha Všechny tyhle příspěvky vycházejí z osobních zkušeností a proto jsou takové jaké jsou.
Je zřejmé, že sedmnáctiletá holka bude mít jinou představu o partnerském vztahu než třicetiletá, jiná bude u sebejisté a dobře situaované ženy která si pro samé dosavadní budování kariéry nestihla najít partnera (třeba i proto, že nikdo neodpovídal jejím představám). Jiná bude u ženy s dětma, která sotva vyjde s penězma....
Tohleto je trošku jako s tím ideálním mužem, ale co to vlastně je? Existuje to vůbec, když to nejde ani jednoznačně popsat, protože představa každého jednoho je jiná?
Všichni jsme tady popsali mnoho věcí, které by ve vztahu měly být. Ale většinou to tak není. Jestli v něm chybí skoro všechno, tak je to zřejmě jasné (partner pije, nestará se o rodinu, nemá peníze, není sex....). Pokud ale chybí jen jedna položka výše zmíněného výčtu, pak je to na každém z nás, jestli chceme hledat ještě i tu "třešničku na dortu" a nebo dokážeme být šťastni i v tom, co právě máme. Někdo pak může hledat,resp. čekat celý život. Někomu se to vyplatí, někomu ne. Proto asi nikdy nebude jednoznačná odpověď.
Nehledě k tomu, že to co máme právě teď, může být za rok dva zase jiné.
U nás se říká - složité jak vidle!

Najdise.cz » jannisha Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Ladislava*eL, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====

Nuna » jannisha "Janiško"....DĚKUJU!

Máš pravdu,sklouzlo to do velmi osobní roviny,kterou tu "na skle" už nechci rozebírat.
Ale Tvoje slova to sedí jak prdel na hrnec.