Jak se tak koukám na ty všechny vaše příspěvky,jaké,že to čtete intelektuální knížky,trošku si připadám out... Ale abych nebyla pozadu...Minulý týden se mi do rukou dostala kniha od Terezy Boučkové Rok konouta...Ta knížka je síla!Je to kniha fakt ze života,je plná smutku...Je mi z ní ouvej,snad proto,že mám někdy takové pocity jako autorka...Každopádně se modlím k tomu,abych takové trápení se svým synem,až dospěje,nikdy nezažila.... Jsem teprve v asi ve čtvrtině,doufám,že dopadne dobře...Nemůžu ji totiž jen tak odhodit,i když takové knihy mi nedělají moc dobře...Ale psaní je terapie...Snad se z toho hrdinka vypsala...Já se můžu z toho leda tak vymalovat....
Melody Pond
Já skončila u Indiánského běhu, ten mně rozbil jak cikánskou hračku ale vadí mi, že svou osobní zkušenost prezentuje jako běžnou záležitost v rodinách, adoptujících dítě. Teď nevim, jestli to vysvětluju srozumitelně, je to jakobyste četly Robinsona Crusoea a odmítaly pak nastoupit do kánoe