Kde je ?? Nevi nekdo ?? - Diskuze a zkušenosti

Leylah Hm, co říct?! Souhlasím tak nějak s názory, co tu padly. A jak jsem už někdy dřív v diskuzi psala, taky jsem byla strašně zamilovaná. Nějak jsem neunesla rozchod a pořád si myslela, jak jsme si souzeni, jak prostě k sobě patříme, jak ani já, ani on nemůžeme být s někým jiným. Udělala jsem ze sebe jeho loutku. Udělala jsem všechno tak jak si vždycky přál. Začala jsem cvičit, blond melír... A na dva roky se stala jeho milenkou v naději, že přijde na to, jak jsem úžasná, opustí tu novou fuchtli a vrátí se. Omyl.

S odstupem času jsem vděčná všem přátelům, kteří se mnou někdy skutečně, někdy slovy, zatřásli a řekli: "Prober se! Je konec. Smiř se s tím." Jsem vděčná těm, kteří mi nemazali med kolem huby, že se určitě vrátí.

A musím dát za pravdu Petíkovi. Strašně moc dělá to, jak moc jsme sví, jak moc si žijeme svůj život. Za poslední rok jsem se vrátila zase ke svým koníčkům, začala zase hledat své názory a náhled na svět. No... Na to aby se vrátil, už je pozdě, tuším, že čeká dítě s novou přítelkyní a přeju jim to. I když maličko žárlím Stejně když spolu teď mluvíme, naprosto v pohodě (protože už všechno přebolelo), tak mám pocit, že jsme každý někde jinde a že by to prostě neklapalo. Ale visí na mě hezky Občas zavolá, jak je mu smutno a chce si popovídat, ať se stavím a tak.

A tak nezbývá než použít klišé: Čas. A využít ho "sobecky" pro sebe. Splnit si všechny sny, které můžete. Zkusit, co jste ještě nezkusili. Zapátrat sami v sobě...

Hodně štěstí!!!

Jo a pro Konvicku: Vím. Naprosto tě chápu. A podle sebe vím, že si to prostě odtrpět musíš. Až se dostaneš někam, kde pochopíš, že můžeš už jen maličko couvnout a změnit směr.