Sedím a přemýšlím...nad blbostí konání.Paradoxu věčného, směšného.Vytyčme si cíl,byť to nesmysl...K cíli vede mnoho cest, moudro odvěké.Z každé cesty sejdeme...K jiné.Což dojdeme k cíli?Věčnému, jednomu, směšnému.Sejdeme z cesty...Toť moudro odvěké.Paradox nesmyslu...(a ne, nemám depku - pro případ, že to někoho napadne) Ze základní teze: pravda = nesmysl(blbost) ...a nějak nesouvisle to navazuje na EGO - diskuzi(Já/EGO se utváří z blbosti poznání a konání?!?)
Wolfinka
Formování blbostí? Neskutečná destruktíva... Pomůcky praktického života... Rozpuštěná zmrzlina řinoucí se z kornoutku... ach... ještě chvíli postůj, budeme sami.. K ránu bývá chlad a na parapet sedá si sýček, uhoukaný k ránu... Beranice nestudí na mokrých vlasech... usazený popílek z komínů... Ještě chvíli foukej, vánku dnů Cesta je cíl a my dva... Tuláci zatoulaní... Kancelář uprostřed města Dvě židle stůl bílá myš my m .