Asi nechci poradit, jen bych chtěla , aby jste mi řekli svůj názor.Mám druhý (první oficiálně 10 let, ale jinak 7 let), teď žiju devět roku s partnerem a úlně náhodou jsem přišla na nevěru, máme spolu tříletou holčičku. Udělala jsem strašný bengál, prostě jsme měla a mám nervy na pochodu - rozestavěný barák a teď ještě toto. Jelikož přítel je často mimo domov, mám čas přemýšlet. Vím, že je mezi námi něco v nepořádku, jinak by těžko, hledal jinde. Řekla jsem mu, že takto ne, že mu na to jeho - miluju jen Tebe s..., i na barák a na vše, že chci upřimně slyšet , jak si to představuje dál, proč si myslí. že si chodil odskočit jinde - což jsem mu řekla, že je podmínka vůbec toho, abychom to vůbec zkusili dál. Jinak, že to balím, než se s ním trápit dál zbytečně trápit. Jsem úplně na dně, ale , co jiného, chci se poprat i s tím, ale chci, aby se k tomu i on upřimně postavil. Jinak mu kašlu na společnej život.. Ach jo, proč?