Zamilovala jsem se když mi bylo 14 do kluka v protějším vlaku, po dvou letech se mi ho podařilo skutečně potkat, byla to láska jako trám přečkala jsem s ním vojnu a v mým jednadvaceti letech jsme se vzali měli jsme chlapečka, který v pěti letech onemocněl a zemřel. Dva roky jsme byli bez dětí a pak se nám do roka narodili dva kluci, manžel,ale šťastný nebyl a odešel ke starší ženě s vysvětlením, že se mnou další děti neplánoval. Chodila jsem smutná,ale přesto jsem svoji další lásku potkala... trvalo to jen krátce a nyní jsem se svými syny sama. Kluci jsou zdraví a to je mým nejkrásnějším dárkem na světě....lásku snad ještě někdy určitě potkám....
bizonecka
Hezký den,sluníčko... Tvůj příběh mě dojal a věřím že lásku-tu pravou a opravdickou jednou skutečně potkáš...a možná,že to nebude ani tak dlouho trvat V každém případě oceňuji,že si to nevzdala a s hlavou vztyčenou šlá dál vstříc dalšímu osudu.Držím moc pěstičky!!!