Zamilovala jsem se když mi bylo 14 do kluka v protějším vlaku, po dvou letech se mi ho podařilo skutečně potkat, byla to láska jako trám přečkala jsem s ním vojnu a v mým jednadvaceti letech jsme se vzali měli jsme chlapečka, který v pěti letech onemocněl a zemřel. Dva roky jsme byli bez dětí a pak se nám do roka narodili dva kluci, manžel,ale šťastný nebyl a odešel ke starší ženě s vysvětlením, že se mnou další děti neplánoval. Chodila jsem smutná,ale přesto jsem svoji další lásku potkala... trvalo to jen krátce a nyní jsem se svými syny sama. Kluci jsou zdraví a to je mým nejkrásnějším dárkem na světě....lásku snad ještě někdy určitě potkám....
laky.nova
ahoj tak vlastně ani nevím co říct, když jsem četla tvé řádky běžel mi mráz po zádech. Přinutila jsi mě zamyslet se nad sebou že jsem to neměla také lehké, ale že to co jsi si prožila Ty bych nezvládla. Nechci psát že jsi silná žena a že vše zvládneš....chci Ti vyjádřit svůj obdiv a říct ti že ti držím palce, myslím na tebe a věřím že bude zase dobře...nakonec předpověděla to i Tascha