nová láska přichází? jak na ni???!!!! - Diskuze a zkušenosti

lenyška Když jsme řešili s manželem naše neřešené problémy s psychologem,tak nám řekl-že je u nás tolik neřešených problémů,ať se aspoň na měsíc odloučíme(nevolat+nevidět)ať si každý zvlášť uvědomíme,jestly takto chceme žít.Manžel problémy řešit nechtěl,tchýně mě dál vyhazovala z domu,tak jsem se odstěhovala a jedno vím jistě-takhle žít už nikdy nechci.Myslím a u mě to tak je,pokud vztah funguje,jsem v pohodě a pokud se něco změní,jen se oba trápí.Já potřebuju fungující vztah,důvěru,lásku,oporu i sex,pak jsem šťastná a nemám důvod něco měnit.Ale toleranci k alkoholu,nevěře,hádkám nebo domácímu násilí u mě partner nenajde,na to se mám dost ráda-ničit se nebudu.A jestly jsi psala o jiskření při seznámení,ano to musím cítit.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Demeter, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Kunas,

pokud víš, co chceš, máš určené priority, chováš se podle určitých zásad, tak se nemusíš na nic ptát.

Tvé ego ti odpoví, co je správné a co ne. Poslechni intuici. Ty máš otázky, pohlcující celý život.

Měj se pěkně

Nuna No,to je velmi mnoho otázek a podnětů na velmi dlouhou úvahu. Ty něco podobného řešíš?
Když přejde bolest z jednoho skončeného vztahu,člověk se zmátoří,postaví na vlastní nohy, rozhlédne se po světě a řekne si "vlastně je všechno paráda", tak tím vyhrál. To už jsem tady mockrát opakovala.
Říká se, že si hledáme po celý život vždy stejné typy partnerů. Nemusí být stejní fyzicky,ale něco mají společné. Je li na nich něco "špatně", zažíváme opakované rozchody,děláme stejné chyby a neustále se točíme v jednom kolotoči. Až v momentě,kdy se změníme my sami,začneme přitahovat úplně jiný typ mužů,než tomu bylo dosud. Kdo nahrazuje jeden vztah druhým,bude vždycky trpět ve zkostnatělosti,vždy bude srovnávat partnery a nikdy nenajde sám sebe a vlastně ani to pravé,co v životě a vztahu chce. Nejdřív musíme najít sami sebe,abychom našli lásku. Je to jako s dluhy - věčný kolotoč.
Takže berme situaci,kdy jsme dospělý, soběstační,na nikom a na ničem nezávislý. V tomhle případě objevivší se nová láska musí zákonitě být něco pěkného,vzrušujícího a po všech směrech lákavého. Už z toho důvodu, že jsme si ji vlastně vybrali sami. Člověk,který má dostatek sebevědomí díky tomu výše uvedenému, má možnost volby. Nemusí sáhnout po jakési náhražce na vztah minulý,ale může si na tu pravou opravdu počkat.
Teda asi.

Tasha11 neviem, neviem...ci treba o laske takto premyslat...hmm...naco analyzovat?
Nikdy sa mi to neoplatilo a verim, ze pokial ma laska byt trvalou tak bude a ak len kratkou neznou, ci horiacou plnou vasne...vzdy to ma svoje opodstatnenie.
Laska bud je, alebo nie je, netreba v nej zbytocne skumat

Marci12 Víš,raději budu jednou v domově důchodců vzpomínat na všechno,čeho jsem se odvážila,než litovat toho,co jsem neudělala.Myslím,že je dobré žít naplno,nečekat.Vždyť zítřek teprve bude a budoucnost je vždy nejistá.Držím Ti pěsti pokud se odvažuješ k něčemu novému...

hela215 ahoj.ty mi snad čteš myšlenky včera jsem přemýšlela po rozhovoru s kamarádkou zda bych kdybych se eventuelně rozvedla byla ochotná vzdát se jistoty a jít za vztahem odpověd zní ano,radši jít do nejistoty než vyhnívat v jistotě

Mandragora Přesně tak jak píšete to je.Necháváme se strhnout, protože prahneme po lásce.Zvláště když je doba bez lásky dlouhá, člověk je vyprahlý a život jako by ztrácel smysl.Není to o tom lásku jen přijímat, ale také dávat a to je důležitější.Pocit, že existuje někdo, kdo stojí o to přijímat vaši lásku je k nezaplacení.
Je-li však naše láska nevyslyšena, pak se trápíme a soužíme.Jakmile se však objeví někdo nový, kdo stojí o vaši přítomnost, strasti z našeho srdce mizí a my se vrháme do nového vztahu.Pokud byl předešlý vztah kvalitní, nikdy nezapomeneme a máme tendence srovnávat.Ironií je, že nový objekt našeho zájmu nás přitahuje tolik právě proto, že se tak liší od předchozího.Přesto máme tendence srovnávat a snažit se přetvořit našeho nového partnera do podoby toho předchozího.Ale v podvědomí tušíme, že to není možné, právě proto, že nic není stejné.A že pokud se neodpoutáme od zkostnatělých zásad, které nemají ani reálný základ, pak nikdy nebudeme šťastní.

Mandragora » hela215 To co píšeš zní krásně, ale nevěřím, že to tak je.Ne, že bych nevěřila tobě, nebo tomu jak to cítíš, ale i když jsem velký snílek,jsem přesvědčena, že v okamžiku, kdyby jsi byla před tuto skutečnost postavena, rozhodla by ses pro jistotu.Zamilovanost je stav dočasný.Oblouznění je krásné, ale to časem pomine a člověk je postaven před holý fakt, že se musí nějak živit, nějak fungovat a přiznejme si, že lépe se funguje když máme jistotu.
Jednoho dne se probudíš a zjistíš, že člověk, do kterého jsi se bláznivě zamilovala má své chyby a že to co jsi na něm obdivovala, není až tak obdivuhodné.A najednou jsi postavena před otázku, zda tvé rozhodnutí bylo správné.Jít za člověkem, který nás oslnil, ale není schopen zajistit nám jistou úroveň je krátkozraké.To co píšu, se zdá být vypočítavé, ale takový je život.

Mandragora » lenyška Někdy opravdu nestojí za to, lepit co slepit nejde.Ale na to musí mít člověk odvahu.Jen těžko se odchází ze vztahu, když jsou malé děti a člověk nemá zázemí, kam by se poděl.A tak tiše a útrpně snáší příkoří a doufá v zázrak.Jenže ten často nepřichází.Něco jiného je, když se člověk ve vztahu nudí.To se dá řešit, pokud v něm zůstalo ještě něco málo náklonnosti.Odcházet z takového vztahu, který nás sice nudí, ale jistota, kterou nám poskytuje je stabilnější, než jít do vztahu, který je vzplanutím.
Nevím, jestli ti dávají má slova smysl, ale shrnu to asi tak.
Žít s hrubcem a opilcem a mít zázemí, tak neváhám ani minutu.Neměla jsem to štěstí.
Být však ve vztahu nešťastná, protože se nudím je hloupost.Každý vztah se dá okořenit, ale musíme chtít.

bojka-new » Mandragora Máš pravdu každý prahneme po lásce.V dlouhodobém manželství se vytratí a ty zjistíš že žiješ pro ty druhéa né pro sebe.Pak přijde hluboké ticho a najednou ti někdo vstoupí do života.Mě se to stalo chtěla jsem spálit mosty a jít s ním a začít noví život.Ale chyba on chtěl něco jiného než já.Proto říkám lásku si vychutnávat dokud je pokud odejde těžko se hledá další protže ty es zatvrdíš.aspon to tak je u mě.Nemyslím na nikoho jiného něž na ex přítele.

Mandragora » bojka-new Je těžké zapomenout, ale jednou příjde někdo, kdo ti ukáže nový směr a zase ti bude dobře.Věř tomu a hlavně neztrácej naději.

hela215 » Mandragora ahoj.myslela jsem nejistoty vztahu,ne nejistoty materiální.vědět z čeho budu žít je třeba.myslela jsem to takhle:když jsem začala vztah se svým manželem,každý tomu dával tak měsíc,ano ze začátku jsem byla zamilovaná a chyby jsem neviděla,potom člověk prohlédne,jak já tak on,ale šli jsme do nejistoty takové že nevíme jak to dopadne,ale my to zkusíme.a když třeba někdy přijde doba kdy budu hledat znovu,zkusím zase tu nejistotu vztahu doufám že si už rozumíme

lenyška » Mandragora Ale na vztah jsou vždy dva a myslím,že každý musí mít určitou dávku odvahy,když vstupuje do manželství.Je to krok do neznáma,nevíš co bude dnes,natož zítra.Ale nevím,co kořenit,když -partner s tebou měsíc nemluví,nevíš co bude se synem-který chodí do školky(pracuju na směny),nevíš jestly vyjdeš ze své výplaty protože manžel si svou šetří,nevíš co si zas tchýně vymyslí aby měla důvod tě urážet,nevíš a nevíš,až se dopracuješ k myšlence,proč máš žít s mužem kterého nebaví ti říct ani ahoj(a ani vašemu synovi),když vlastně všechno zvládáš bez něj...
Žádný zázrak není,je jen naše rozhodnutí jak chceme žít.Žít nebo přežívat.

Mandragora » lenyška Tak toto znám důvěrně a pak ještě vysvětlování názorů ručně a stručně,na tři děti sama, nemožnost jít do práce, protože není nikdo kdo by tě zastoupil, když jsi v práci a dítě někoho potřebuje.Dnes stav apatie a protože jsem tenkrát nedokázala odejít, dnes to nemá smysl, když jsou děti dospělé.
Chápu to a obdivuji každou z vás, která se dokázala vzepřít osudu a něco se svým životem udělat a ne jen trpně žít vedle někoho, kdo si to nezaslouží.

Mandragora » hela215 Tak to se omlouvám, pochopila jsem to špatně.Faktem, ale zůstává, že když já jsem se vdávala,byla jsem zamilovaná až po uši a věřila jsem tomu, že právě já budu ta nejšťastnější osoba na světě a že já prožiji pohádkové manželství.
Čtrnáct dní po svatbě jsem dostala první facku.A protože jsem ho stále milovala a protože mě přesvědčoval, že je to moje vina a že si to zasloužím, neodešla jsem.Dnes je to jedno.Jediné solidní co mi z našeho vztahu zůstalo, jsou moje děti.
Snažím se odpustit, ale během těch 25 let se toho událo tolik, že už nemám sílu bojovat a něco měnit a tak to nechávám jak to je.Nedokázala jsem to tenkrát, dnes už to nemá cenu.

lenyška » Mandragora Milá Mandragora,nikdy není pozdě na změnu.Udělat tlustou čáru a začít nový život a pak i vztah.A pokud o tom píšeš,tak ti takový život vadí a nechceš tak žít a už vůbec tu nejsme jen proto,aby jsme vychovaly děti.Moc na tebe myslím,vstaň a začni žít a nejen přežívat

Tasha11 » lenyška super krasny nazor

hela215 » lenyška ano souhlas