ahoj.chtěla jsem znát váš názor na život celkově.myslím tím žití celé osobnosti,klady zápory,snaha o změnu a podobně.co myslíte je lepší nic nepřipouštět,žít jen tak,nebo si uvědomit své nedostatky a vykompenzovat to jinými klady,snažit se žít hodně duševně(schválně nepíšu duchovně)i za cenu újmy na psychice,nebo si uvědomit sám sebe co mě tíží ale nesnažit se to násilím měnit,spíš s tím počítat.nebo to je úplně jinak .nebojte se pište,pište nikdo vás opravovat nebude je to přece váš život
atreb
Člověk tak nějak zraje zkušenostma. Opravdu přicházejí postupně. Ikdyž je to u každého jiné, musíme si uvědomit kdo jsme a jací jsme. Až když jsem pochopila, že mám spoustu "vad na kráse", ale bohužel bez nich bych to nebyla já, uvědomila jsem si, že jiná být neumím, nemůžu a nechci. Nemusela jsem se nikomu přizpůsobova, obviňovat se, že nejsem taková, jakou by mne okolí chtělo mít. Kdo se mnou chce vycházet, tak mne bere takovou jaká jsem. Když jsem upřimná sama k sobě, můžu být upřimná i k těm ostatním. Něco měnit násilím asi nemá smysl. Jen se nacpeš někam, kde se nebudeš cítít sama sebou. A cesta do pekel je přeci dlážděná jen dobrými skutky. Jak tu už zaznělo - žíj tak, aby jsi se nemusela za své činny stydět. Musíš počítat s tím, že za své činny jsi odpovědna jen ty sama, jak před lidmi, tak před Bohem.