ahoj.chtěla jsem znát váš názor na život celkově.myslím tím žití celé osobnosti,klady zápory,snaha o změnu a podobně.co myslíte je lepší nic nepřipouštět,žít jen tak,nebo si uvědomit své nedostatky a vykompenzovat to jinými klady,snažit se žít hodně duševně(schválně nepíšu duchovně)i za cenu újmy na psychice,nebo si uvědomit sám sebe co mě tíží ale nesnažit se to násilím měnit,spíš s tím počítat.nebo to je úplně jinak .nebojte se pište,pište nikdo vás opravovat nebude je to přece váš život
Emila
Ahoj Helo, je to vážně těžká otázka. Jedno je však jistné: všichni přijdem na svět úplně čistí a s touhou, aby nás měl někdo rád. Jak rosteme, působí na nás okolí, nejprve rodina - škola - - přátelé - partner - děti ...... Každý na nás zanechá nějakou stopu a my pak žijeme podle zkušeností, kterých jsme získali, Když nás bijí - bojíme se, když nás kritizují nevěříme si, když máme to štěstí, že nás okolí miluje - i my dokážeme milovat. Myslím, že nejtěžší je zjistit, co vlastně opravdu chceme. Myslíme si, že k našemu největšímu štěstí je zapotřebí např. peníze, auto, miláček, děti...nebo snad víra, odpuštění, vědění, nadání.... Jenže ouha, když toho dosáhneme, zjistíme, že to ještě není TO pravé. A tak hledáme, hledáme,,,, A o tom to je (asi?) Emila
Tasha11
» Emila
Emilka, nie, neprichadzame sem vsetci uplne cisti. Kazdy sem prichadza presne tak spinavy, aky zivot bude nasledne zit. Nik nas nenutil, sami sme to chceli a sami si vybrali sposob a prostredie , ktore presne sadne k nasej "spine"?