ahoj.chtěla jsem znát váš názor na život celkově.myslím tím žití celé osobnosti,klady zápory,snaha o změnu a podobně.co myslíte je lepší nic nepřipouštět,žít jen tak,nebo si uvědomit své nedostatky a vykompenzovat to jinými klady,snažit se žít hodně duševně(schválně nepíšu duchovně)i za cenu újmy na psychice,nebo si uvědomit sám sebe co mě tíží ale nesnažit se to násilím měnit,spíš s tím počítat.nebo to je úplně jinak .nebojte se pište,pište nikdo vás opravovat nebude je to přece váš život
Mandragora
Ahojky. Můj názor je ten, že základem všeho je láska.Člověk musí mít rád sám sebe a vážit si sebe sama, aby mohl mít rád ty ostatní.A od toho se odvíjí celý náš život.Pokud čekám od života zklamání a zradu, pak se mi ji dostane plnými hrstmi.Ono bohužel toho špatného je většinou více než toho dobrého.Pak záleží na každém jednotlivě, jak moc si to uvědomuje a jak moc si přeje, aby to změnil. Pokud čekáme od života to dobré, musíme to být především my, kdo konáme dobro, rozséváme dobrou náladu, pohodu a porozumění.Pak se nám tato energie vrátí a my jsme odměnění.Jen člověk má tu výsadu, přemýšlet nad tím, co udělal špatně a může to změnit. Proto, jak se říká v jednou českém filmu, na jehož název si nemůžu vzpomenout: " BUĎME NA SEBE HODNÍ".