ahoj.chtěla jsem znát váš názor na život celkově.myslím tím žití celé osobnosti,klady zápory,snaha o změnu a podobně.co myslíte je lepší nic nepřipouštět,žít jen tak,nebo si uvědomit své nedostatky a vykompenzovat to jinými klady,snažit se žít hodně duševně(schválně nepíšu duchovně)i za cenu újmy na psychice,nebo si uvědomit sám sebe co mě tíží ale nesnažit se to násilím měnit,spíš s tím počítat.nebo to je úplně jinak .nebojte se pište,pište nikdo vás opravovat nebude je to přece váš život
sslavek
já vím..notoricky známé..ale snad stojí za připomenutí....
Být či nebýt.Jak to rozhodnout? Je důstojnější mlčky sklonit hlavu Před potupnými šípy osudu, Nebo vzít zbraň a příval trápení Ukončit navždy vzpourou? Zemřít,spát,a dost,už nebýt! V spánku najít klid po strastech duše, Po tisíci ranách strpěných za živa. To by byl cíl,po jakém možno toužit-zemřít,spát! Spát-snad i snít! To je ta překážka:sny,které možná přijdou V spánku smrti,až unikneme trýzním v tomto světě, Nás nutí váhat-proto žijeme tak dlouho, Třeba v neštěstí. Vždyť kdo by jinak snášel bičující výsměch, Bezpráví mocných,křivdy nadutých, Trpení lásky,nespravedlnost,sprostotu úřadů a drzou pěst, S níž bezectnost se vrhá na schopné, Kdybych jen věděl,že mu rána dýkou zajistí oddech. Kdo by setrval pod tíhou otrockého života, Kdyby nás hrůza z toho,co je po smrti, Tam v nezbádané zemi,odkud se ten,kdo vešel,nevrací, Nemátla vůli,kdyby nenutila poddat se raději Přítomnému zlu než prchat k jinému, Jež neznáme. Tak vědomí z nás dělá zbabělce, Původní barva rozhodnosti bledne pod neduživou šedí myšlenky, I naše nejráznější záměry se touto bázní nemohoucně hroutí A čin se z nich nevzejde…