Každej den se nutím vůbec vyhrabat z postele do dalšího dne, ve kterým se není moc na co těšit.Skoro každý se objeví nebo vymyslím něco, co mi zlepší náladu ale pak zas to stojí za prd...takový stereotyp od ničeho k ničemu...koho by taky bavilo být pořád sám...jakto, že se v okolí nenajde žádná hezká holka, se kterou bych se mohl bavit o všem, co mě zajímá a moh prožít hezký ale i ty perný chvilky spolu?Není tu někde taková? Když na mě padne tahle nálada, tak kromě jiného si vzpomenu ty noční rozhovory ze srazu najdise, kdy mě bylo prorokováno, že to budu mít fakt těžký nějakou takovou holku najít...moc sem si z toho nedělal, ale teď to na mě nějak dost dolehlo.
hela215
ahoj éčko,teď se do toho vloží ta pravá .vzpomínám na to,když mi bylo jako tobě.by\la jsem děsně vychrtlá,černější než ostatní,pořád jsem jezdila na kole,četla literaturu,kterou někdo nestráví ani nyní,hrála si s koťaty na seně a se psem v boudě.jediné co jsem chtěla bylo s někým si pokecat jen tak a ne o tom kdo se kde jak opil,kdo koho s prominutím ojel atd.znala jsem i pár kluků podobných jenže mi přišlo,že oni se vůbec bavit nechtějí,že jsou vlastně spokojeni ve své samotě se svými zájmy,letadýlky,motorkami.vyřešila jsem to pak tím,že vztahy jsem měla pouze s o hodně staršími než já.neříkám že bys to tak měl udělat,ale zkusit to můžeš alespoň kvůli lehčímu náhledu na svět.