Je to už dávno co se mě to přihodilo,ale do smrti na to nezapomenu.Když mého tatínka odvezli s infarktem do nemocnice tak to byl pro nás všechny šok.Byl vitální a plný energie.Jezdili jsme tam každý den,ale bylo to velice vážné.Večer po návštěvě tatínka jsem nemohla usnout,nakonec se mi to podařilo.Asi kolem druhé v noci jsem se vzbudila spocená,tatínek na mě mluvil,divila jsem se jak se tam dostal že auto mám já doma tak jak dojel.Ale nikdo tam nebyl.Dlouho mě trvalo než jsem znovu usnula,ale kolem čtvrté se to opakovalo a to už jsem usnot nemohla.Kolem desáté dopoledne jsem každý den volala jak se tatínkovi vede.Ten den se mi ale nějak volat nechtělo.Šla jsem tedy až po poledni a vyslechla jsem tu nejhorší zprávu na světě:váš tatínek včera v 19.55h zemřel:Bylo to velice smutné a tak si myslím že se semnou šel tatínek tímto způsobem rozloučit.
laky.nova
ahoj vím, že je to těžké umřela mi mamka je to už 10 let byla jsem na dně. Souhlasím s Taschou napsala to nádherně a já bych jen dodala...nedávno tu proběhla podobná debata a zaujala mě tato odpověď od alassei
keď sa niekto na zemi narodí-na druhej strane ho oplakávajú,keď niekto na zemi zomrie-na druhej strane ho vítajú a oslavujú jeho príchod
toto by mi možná tenkrát ulehčilo moje trápení. Měj se krásně a dávej na sebe pozor