Vyšla jsem z jediného. Po celé věky dýchala s celým vesmírem. V temnotě saturnu,v jasném světle slunce,za třpytu měsíce.Až jednou zazněl hlas:duše má milá už je čas.Tak jako rostlina přijímá vláhu ze země,tak přijalo mě z nebes lidské pokolení.a roztržená v milioný kousků jsem začla cítit,rozumět a vědět.Že jediným mým úkolem až stanu před strážcem-je přijmout odpovědnost a říci stvořiteli:ano můj OTČE JÁ JSEM.