lidská duše

Hlavní strana > Diskuzní fórum > Mezi nebem a zemí > Detail diskuze

11.11.2008 - 11:27

hela215

lidská duše

Vyšla jsem z jediného. Po celé věky dýchala s celým vesmírem. V temnotě saturnu,v jasném světle slunce,za třpytu měsíce.Až jednou zazněl hlas:duše má milá už je čas.Tak jako rostlina přijímá vláhu ze země,tak přijalo mě z nebes lidské pokolení.a roztržená v milioný kousků jsem začla cítit,rozumět a vědět.Že jediným mým úkolem až stanu před strážcem-je přijmout odpovědnost a říci stvořiteli:ano můj OTČE JÁ JSEM. :17:

Řazení:

11.11.2008 - 13:54 | Filtr

buba

TY JSI...Jsi taky překrásná duše,
vesmírná
Venuše,
nemusíš omlouvat se víc,
i mi rádi
hledíme na měsíc,
mezi hvězdami září,
úsměv tvůj,
klidně si mezi planetami pluj.
Ve věcech vesmírem vzdálených,
Ty pohybuješ se snáze,
já bych se s tebou klidně prošel,
po mléčné dráze.
Klidně dál popisuj,
a hlásej do
světa,
snad nikdo Ti neřekne,
že jsi kometa.* :3: