Co s tím? - Diskuze a zkušenosti

Ahojky všichni... zajímal by mě vás názor. S přítelem jsme spolu skoro tři roky (on beran, já lev). Docela se divím, že jsme to tak dlouho vydrželi , protože se minimálně dva roky docela často dohadujeme kvůli prkotinám. Před měsícem jsme se už málem rozešli, ale pak se to spravilo a na chvilku byla pohoda. Ale včera jsem jela do školy psát zápočtové testy (o tom moc dobře věděl), a ani se neobtěžoval zeptat se, jak mi to dopadlo... což mě s prominutím hodně nasralo, protože to není poprvé, co jsem před sebou měla něco důležitého, na co zapomněl. Stejné to bylo i s maturitou - odmaturovala jsem, hned jsem psala, že už to mám za sebou, načež mi volal, pogratuloval, že je to fajn, a řekl, že se mi ještě večer ozve. Říkala jsem si - fajn, ozve se (sice toto sousloví nesnáším, ale protože jsem měla dobrou náladu, řekla jsem si, že budu tolerantní). Samozřejmě se neozval, a já bych málem seděla celý večer po matuře doma, kdyby mě spolubydlící a její přítel nedokopali do restaurace. Příští den mi to nedalo, a zeptala jsem se ho, proč se neozval, načež se mi dostalo velice uspokojivé odpovědi "snad si můžu s kamarádem zajít na pivo, ne?".Fakt by mě zajímalo, co o tom soudíte. Já sama bych do sebe nikdy neřekla, že něco budu tak strašně hrotit, ale on mě provokuje natolik, že už mi je všecko jedno a jednoduše už nemůžu nic neřešit. Nevadí mi, že se hodně věnuje kamarádům, ani že se třeba někdy jeden nebo dva dny neozve, spíš mě štve ten nezájem. To, co jsem psala nahoře, je tak setina toho, co jsme už kdy takhle řešili a mám pocit, že z jeho strany se neobjevuje žádná trvalejší snaha o nápravu. Nevím, jestli takový "vztah" ještě stojí za to, protože mi to jen zbytečně žere nervy a navíc se kvůli tomu nemůžu soustředit na práci, což je nejhorší. Poraďte mi něco, řekněte názor, jak byste to řešili vy... dík