WOAM
Norské dřevo od Haruki Murakamiho... je to současná japonská próza, inspirovaná tou známou písničkou od Beatles "Norwegian wood". Už jsem od něj četla Afterdark a připadá mi pořád neuvěřitelnější, jak pouhý náhled na vcelku obyčejné věci, čiré nepochopení a záhadnost, kterou nikdo neřeší právě proto, že by to ztratilo své kouzlo a nemá na to odvahu, nebo jen bezprostřednost postav a jejich podivná typizace, dokáže mávat životem. Skoro jako by nejvíc ze všeho hrálo roli bezčasí. Speciálně Afterdark byla v tomhle ohledu zvláštní kniha. Běžně se mi stává, že se do knihy dokážu ponořit a v její atmosféře pak třeba ještě týden, měsíc... žiju. Tahle mě takhle nepoutala, odložila jsem ji a neměla jsem pocit, že jde o něco, co mi bude chybět. Chyba lávky. V návalech se mi neustále připomíná a vrací. Je to skoro jako by mě jeho příběhy pronásledovaly... uch, Murakami je pro mě poslední dobou Mistr pera.