Ráda bych znala názor nestranných osob - Diskuze a zkušenosti

Jsem se svým přítelem měsíc a každý kdo s láskou začíná, bývá ve sladkém opojení, dělá pitomosti a cítí se báječně. Tedy aspoň já to na začátku každého vztahu měla. Můj přítel hodně pracuje, jsem pořád sama a navíc od sebe bydlíme přes hodinu jízdy autem. Když jsme spolu je báječný. Pozorný, hodný, něžný. Ale když spolu nejsme (což je velice často) ani mi nezavolá nebo nepošle sms. Vždy se musím ozvat první já, dokonce i tehdy, když mi řekne že mi zavolá. Občas z něj mám pocit, jako by mu bylo jedno co dělám, jak se mám apod. Mě to jedno samozřejmě není. Ráda mu uvařím a postarám se o něj. Jen mám neustále pocit, že on mě vlastně vůbec nepotřebuje. Jeho práce (je zároveň i jeho koníček) má vždy přednost. Nechá mě u sebe doma i 12 hodin samotnou a ani nezvedne telefon a nezeptá se, co dělám. Nehádáme se, v rámci možností si vycházíme vtříc ale je mi nepříjemné, že vždy stojím na konci potravinovýho řetězce. Večer příjde domů, vykoupe se, nají se, pustí si nějaký film a během chvilky usne (je skutečně unavený, opravdu hodně pracuje). Když jsem se mu snažila vysvětlit že si toho na sebe bere zkrátka moc, válem jsme se pohádali. Já se ho snažím chápat ale jakoby odmítal pochopit on mě... Říkám si, když se k sobě takhle -vlažně- chováme už po měsíci, jak to asi bude vypadat třeba za rok...? I moje mamka na to regovala tak, že mi do toho nechce kecat, ale že se k sobě chováme jako po kolika letech a né jako po pár týdnech... Jako by chyběla vášeň či co. Mám ho moc ráda a moc mi na nm záleží, ale nevím jak tohle vydržím...