můj příběh


03.07.2008 - 13:55
(Blíženci) Nuna
můj příběh
Tak jsem se na chvilku zamyslela nad tím,jak tady rozdávám rady na všechny strany o tom,co mají druzí se svými trápeními dělat a přitom jsem sama ukázkovým příkladem ženské pitomosti pokud jde o vztah. A jelikož jsem tuhle anabázi „slíbila“,tak vám to povyprávím, třeba mě vaše reakce konečně nakopnou. Že jsem rozvedena asi víte.Nic veselého,ale už je to pryč,včetně té bolesti a tenhle příběh vyprávět nechci. Po rozchodu s otcem mých dětí jsem se „dala dohromady“ s kamarádem,přítelem,kterého jsem poznala na internetu. Takovej ten klasickej internetovej vztah založenej a vybudovanej na písemné komunikaci. Nikoliv ovšem láska, pouze kamarádství, přátelství. Láska přišla později,až na základě několika osobních setkání. S tím člověkem mi bylo – a je stále – velmi dobře. Umíme si spolu povídat,hodiny hodiny si vyprávět a umíme se spolu smát ,což jsou věci,které jsou pro mě v jakémkoliv vztahu nejdůležitější.Takové to duševní souznění. Umíme být i každý sám u toho svého a přitom o sobě víme a to nám dává pocit klidu. Do téhle chvilky to vypadá jako štastný příběh z červené knihovny že? Kdo z vás,kdož zamilovaně koukáte na sklo a čtete písmenka psaná na druhém konci republiky nebo světa,by si něco takového nepřál. Ale ono kdyby to bylo takhle krásné a takhle jednoduché,tak by to bylo příliš idylické a takový život není. Musím začít tím,že řeknu,že jsem byla 11 let v manželství zvyklá na to,že mám partnera výhradně pro sebe a výhradně vedle sebe. S tím člověkem jsem se budila, usínala jsem s ním a trávila s ním veškerý volný čas – prostě klasické rodinné soužití. Když to skončilo,samozřejmě,že mi to chybělo. Bylo mi smutno a tak jediný člověk,se kterým mi bylo lépe,byl právě můj internetový přítel. Jenže ouvej – já jsem chtěla něco,na co jsem byla zvyklá a co jsem považovala za normální a on chce něco jiného. Já jsem po čase chtěla,aby se ke mně nastěhoval,aby se mnou žil,aby se mnou ráno vstával a večer si lehal,prostě to,co už jsem znala a co mi chybělo a co já považuju za normální. Ale on ne. A tady je ten střet a příčina všech mých depresí a kámen úrazu atd. Já bydlím v Budějcích a on pracuje v Praze a jinak je z Českého ráje. V Praze má nepříliš dobře placenou práci,bydlí na příšerné ubytovně,ale pochvaluje si,že to je zaměstnání,kde po něm nikdo nic pořádného nechce a on může pracovní dobu proflákat. Z toho důvodu nechce hledat cokoliv jiného. Je to člověk,který je v 36ti letech stále svobodný a je tudíž zvyklý na svůj klid a na své pohodlí. Závislost na internetu,sklony k alkoholismu,bezstarostnost a nezodpovědnost vůči sobě i vůči jiným. Být se mnou se bojí. Nechce. Nechce opustit pohodlné zaměstnání v Praze a nechce opustit svoji rodnou vesnici v tom nádherném koutu naší republiky. Já jsem holka z města a jsem zvyklá na městský život ( vesnici jsem si vyzkoušela na 3 roky a vím,že už nikdy více) . Mám dobrou práci,dobře placenou, mám tady své přátele a tudíž zázemí, navíc jsem patriot pokud jde o mé rodné město a v neposlední řadě mám dvě děti, u nichž si nejsem jistá,že vláčet je na druhej konec republiky na vesnici do nejistoty a znemožnit jim tak kontakt s jejich otcem ( se kterým nyní všichni vycházíme výborně),by bylo to pravé a správné pro ně. Mám v tomhle směru zodpovědnost za ně a proto ani já nebudu ta,která se přestěhuje za svou láskou. Takže tím se celá ta situace stává naprosto neřešitelnou. Vidíme se jednou za měsíc, maximálně jednou za 14 dní, když jedu já k němu nebo on ke mně,trávíme spolu dovolené,vánoce. Jsou to vždycky nádherné dny,ve kterých je mi moc hezky a po nichž vždycky nastupují stavy deprese,když mám opustit něco krásného, jsou to pro mě muka. Mockrát jsem si říkala, že tenhle vztah – nevztah ukončím.Snažila jsem se odpoutat se od mého milého internetového přítele,tvrdila jsem a tvrdím,že na vztah na dálku prostě nemám,spolehlivě mě to zabíjí. Z mého pohledu toho bolestného je víc,než toho krásného. Ale neumím to skoncovat. Neumím si najít ani někoho jiného,někoho,kdo by byl aspoň blízko mě,když už by se nechtěl se mnou ráno probouzet a večer usínat. Někoho,koho nebudu muset prosit a u nějž nebudu muset čekat na to,až on bude mít milostivě čas a náladu. Jenže to neumím. Kdykoliv se objeví někdo jiný, já začnu srovnávat a to je samozřejmě v háji. Ne, můj vyvolený zdaleka není dokonalý,ale přeci jenom už je to vztah,kde není přetvářka,kde není hra,kde už se jede na férovku,což mi vyhovuje a tohle v počátcích žádného vztahu není. Když to hodně bolí a já se ( po tisícáté) rozhodnu, že se s ním navždy rozejdu, tak se snažím chvilku dělat hrdinku,ale pak se mi po něm strašně začne stýskat a zase se za ním rozjedu, jsem ráda,že u něj jsem a je to krásné a pak to zase děsně bolí a takhle se masochisticky tejrám pořád dokola,vlastně už dva roky. Ať dělám co dělám,ať říkám co říkám,prosím,brečím,vysvětluju, nebo naopak nedělám vůbec nic, efekt je furt stejnej – s mým drahým nehne vůbec nic. Jediný co tak si v hloubi duše myslím, že by „pomohlo“ je,kdybych s ním měla dítě ( často něco podobného naznačuje). Jenže to je bohužel věc,kterou já nechci, za prvý z principu – styděla bych se přiznat si, že jsem ho musela utáhnout na těhotenství a za druhý proto, že už mám přeci jenom věk,zdravotní problémy a na dítě už se necítím. Takže asi takhle v kostce můj příběh. Nic veselého a opravdu je to typicky žensky slepičí,ale neéé ve všech věcech umím být „rozumná,moudrá a nezávislá“ .

Řazení:
04.07.2008 - 02:56 | Filtr
(Býk) Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Memphisto, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Jak praví jedno rčení... "kovářova kobyla chodí bosa", aneb jak člověk dokáže poradit druhým a sám sobě mnohdy ne.
Mistrně napsaný. Tak jak to umí jen sám život. Víc neřeknu. Tady není pro rady místo. Každej člověk sám nejlíp ví, kde ho pata tlačí. Ale aspoň malá bezvýznamná útěcha. Nevzdávej to, život je příliš krátkej pro jedny zlatý oči. :29:
04.07.2008 - 06:24 | Filtr
(Blíženci) Nuna » Memphisto
:1: :26:
04.07.2008 - 07:51 | Filtr
(Býk) Najdise.cz » Nuna
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Sem.miš, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Nunečko naše milá,
Ty máš pravdu v tom, že Tě hodně ovlivňuje to, co pokládáš za normální a na co jsi byla těch 11 let zvyklá. Ale vem si, že on do 36 let je taky na něco zvyklý a už to považuje za normální. A možná žiješ v přeludu, že váš vztah by se mohl přerodit do tohoto ideálu, kdyby Tě Tvůj milý miloval víc nebo jinak. Ale Ty jsi sama správně řekla, že Tě miluje nejlíp, jak umí. Ale Tobě to nestačí... Ty nejsi spokojená, ale chemie mezi vámi funguje, takže se jí nechceš vzdát. To je logický, když mě někdo přitahuje, nebudu ho odhánět. Ale jen do té doby, než mi to začne ubližovat. A Tobě to očividn ubližuje.

Zaráží mě tohle: píšeš "ale přeci jenom už je to vztah,kde není přetvářka,kde není hra,kde už se jede na férovku.." Nuno, nevím, nevím... Pokud jste si hned na začátku nevyříkali, že Ty nezměníš pole působnosti a on taky ne, že vlastně od začátku Ti mělo být jasný, že nikdy nemůžete skončit spolu, protože máte každý jiný představy o vztahu a o bydlení, ... to nebylo moc na férovku. A jestli jste si to vyříkali, jemu to vyhovuje ale Ty ses s tím nikdy nesmířila a nesmíříš, pak jsou to Tvé vlastní představy o soužití, které Tě trápí. Pak je potřeba, abys buď změnila sebe a své myšlení nebo partnera... To je těžké, ale nutné. Jedno nebo druhé.

Ale jako dospělá ženská už určitě víš, že nelze vstupovat do vztahu s tím, že partnera změním. Pocit, že se změní, když se mnou bude, když mu dám svou lásku, tak tohle nebo tamto kvůli mě oželí nebo omezí... to je blbý pocit. Nereálný. Ano, na chvíli to funguje, možná rok, dva. Ale pak se vrátí k tomu, co je mu přirozené a Ty mu to budeš zazlívat, že už Tě nemá tolik rád, protože.... Jenže on třeba má, akorát mu prostě ten předchozí život schází. Chlap to má jinak než my ženy. On se pro nás stane středobodem vesmíru a vše děláme pro něj. Aspoň většina z nás, než přijdeme na to, že takhle je to špatně. Že ho tím stavíme do pozice, ve které si připadá blbě, že pro nás taky něco neobětuje, pak toho lituje, pak Ti to zazlívá, pak to začne dělat potají - a pak to spěje ke koncům, kdy už vztah není to co bývalo. Mužskej to má tak: má rodiče, má kámoše, má práci, má nějaký koníčky a má volno, kdy třeba nic nedlá a nebo ho vyplní jedním z koníčků nebo kámošů nebo jde na pivo... to je jedno. Pak se zamiluje a k tomu všemu si přidá lásku. Ne místo toho všeho - k tomu všemu. Ale to neznamená ( pro něj ), že něco z toho bude měnit. Nejraději by neměnil nic. Jasně, že mnozí dospějou ke společnému bydlení, ke svatbě... Ale kdyby to nebylo ve společnosti bráno jako normální, tak sami do toho chomoutu nelezou. Děti chtějí, bylo by nenormální, aby nechtěli. Chlap je rozsévač. Je to normální. Ale zakódováno v něm jest - žena vychovává... sem tam spustím autoritu, sem tam si s děckem zablbnu, když si to zaslouží, tak ho odměním, ale jinak to většinou berou tak, jako že my ženský na to máme prostě buňky. Ať se chlapi nezlobí, to jsou zkušenosti. Já je nikterak nesnižuji, je to asi prostě přirozený. A pak - já si myslím, že prost ženský fakt děti umí vychovávat líp, mají víc trpělivosti a víc se umí do dítte vcítit. Poznají, že se něco děje už mimiky obličeje, když dítě nic neřekne, ale visí to ve vzduchu. Chlap tohle nepozná.

A zpátky k Tobě, Kámoško, on by určitě potomka chtěl, ale Ty už od začátku počítáš s tím, že by to dítě něco změnilo. Nenech se mýlit. Pokud to nepřijmeš tak, že ho budeš mít Ty a on se bude sem tam jezdit kochat a pak zase půjde po svém, tak se do toho vůbec nepouštěj. Dítě nic nezmění.

A o tom, jak má vypadat standartní vztah... Každý v naší společnosti je zvyklý na to, že dva spolu žijí, bydlí, spí v jedné dvojposteli. Už jenom to, že mají oddělené ložnice v někom vyvolá pocit, že mezi nimi není něco v pořádku. Ale není to pravda, prostě jen ona nemůže spát, když on chrápe. Jinak ho miluje a nedá na něj dopustit. Nebo když bydlí každej zvlášť a jen se scházejí a spolu jsou jako vy dva - jen na vánoce atd. Když jim to obma vyhovuje, proč ne? Můj strejda s tetou takhle prožili celý život - 35 let než strejda zemřel. A byli šťastní. Ona si mohla děti vychovávat podle svýho, doma měla pořádek a on si mohl mít doma čurbes jakej chtěl a děti ho milovaly, protože nikdy neviděly, jak je protivnej a nevrlej ( to byl zalezlej u sebe jako jezevec ). Ale je pravda, že když byla teta nemocná, bydlel u ní a staral se on. Ale i ona pak byla ráda, že už vypadl, protože tu domácnost vedl jinak, než ona byla zvyklá. A fakt byli šťastní a spokojení.

Takže všechno je jen v myšlení a v pohledu na věc. Zkus to takhle prozkoumat. Neber mu jeho svět a on Tě za to třeba bude milovat celý život. Když ho donutíš ( citovým vydíráním ) aby žil s Tebou a případným dítětem, tak Ti za čas stejně odejde. Musíš nkteré vci brát tak, jak jsou, protože nejdou změnit. A pokud je chceš jinak - tak ano - ale s jiným člověkem, který to vidí tak, jako Ty.

Přeju Ti štěstí v rozhodování i v životě. :18: :17: :27:
04.07.2008 - 08:41 | Filtr
(Blíženci) Nuna » Sem.miš
Vztahem "na férovku" jsem myslela to,že už si před sebou nemusíme na nic hrát. Když to shrnu a zlehčím,tak můj tatínek se mě vždycky,když jsem chodila s nějakým klukem ptal " a už před sebou prdíte?" :5: Takže tohle je vztah,kdy už před sebou děláme i jiný věci. :4: :1: Už je to prostě vybudované a už v tom není žádná taková ta přetvářka a hraní si na to,že jsme jiní než ve skutečnosti.Ale k tomu,cos myslela Ty - my jsme o tom zpočátku nemluvili,zda spolu budem žít nebo ne. V počátku toho vztahu jsme to neřešili,až já s tím přišla po nějaké době a to jsem narazila.Ale to nechci opakovat.
Tys to napsala moc krásně a ano,je to tak. Je to o tom to buď přijmout tak jak to je,nebo to nechat být. Já v současné době neumím ani jedno. Třeba jsem k tomu ještě nedozrála. Třeba se mi to povede. Nebo ne. O čem to je tady - potřebuju to ze sebe prostě dostat. Potřebuju,aby mi někdo pojmenoval věci,které si jenom myslím. Vám všem za to můžu poděkovat. :1:
04.07.2008 - 10:00 | Filtr
(Býk) Najdise.cz » Nuna
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Sem.miš, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Jó, o tom prdění to znám. Taky se mě takhle leckdo ptává. Mě zaujalo jedno pojednání o tom, že charakter člověka se ukazuje v okamžiku, kdy je doma sám. A pokud se s někým a před někým můžeš chovat úplně stejně, jako když jsi doma sama, tak je to člověk, se kterým Ti bude dobře - ale musí to platit oboustranně. Ne že on se bude chovat "jako sám doma", Tobě se to moc líbit nebude, ale budeš to tolerovat. To jsou ty maličkosti, které pak s léty narůstají do obřích rozměrů a vytáčí Tě už jen když si představíš... natož když to pak udělá !!

Takže zkuste si promluvit o tomtéž, ale jinak. Navrhni mu to. Aby Ti vyprávěl od A do Z svoji představu. Já třeba vím, že můj přítel s první ani s druhou ženou neměl společnou kasu - špatné zkušenosti s jejich utrácením. U mě vidí, že já táhnu svoji domácnost z jednoho platu, že to umím, že vyjdu a když jsme o tom mluvili a já vyjádřila obavu, že společný život bez společné kasy si neumím představit, tak se prostě udivil, jak mě mohlo napadnout, že bychom neměli společnou kasu... Někdy narazíš na věci, které předpokládáš jinak a ony jsou horší, někdy je zase překvapení příjemné. Ale zajímavé je, že jsme nikdy předtím nemluvili o tom, že bychom chtěli bydlet spolu ( půl roku v našem věku není žádná doba, že). Ale takovýhle rozhovor nám oběma vlastně ukázal, že o tom už oba do budoucna tak nějak počítáme nebo se té představě alespoň nebráníme. Takže to jsou ty věci, o kterých jsem psala, že jste na začátku vztahu neprobrali. Ono je to hodně o mluvení, o představách o zkušenostech z minula a o důvěře v toho druhého. Když se nakonec rozhodneš, že život na dálku ano - musíš věřit vašemu vztahu natolik, že vás ta dálka nerozdělí. A jestli tomu tolik nevěříš už teď a proto bys ho chtěla mít u sebe, aby si zvykl a tak, tak to by nemělo cenu, protože by ses trápila dál. A jestli člověk pozná, že ho něco trápí a opravdu ví, co - pak by se měl snažit se od toho oprostit. Trvalý stres = deprese = žádná radost ze života = otravovat pesimistickýma řečma svý děti i okolí = nemít žádné kamarády a nebo se s nima nemít o čem bavit = ještě víc trápení a začarovaný kruh...

"Z kruhu vystoupíš tak, že vkročíš do jeho středu" - to je z knížky o mandalách. A je to pravdivý. Protože problém vyřešíš tehdy, když přijdeš na jeho příčinu a odstraníš ji ze svého života. Takže Ti přeju, aby se Ti podařilo rozhodnout se správně, abys byla šťastná.
:27:
04.07.2008 - 11:41 | Filtr
(Býk) Najdise.cz » Jospau
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Sem.miš, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ahoj a dík za uznání. Hodně, hodně a hodně toho co vím, je opravdu vlastní zkušenost. A na základě těch zkušeností pak studium věd duše se týkajících a tak... Myslím, že jsem si prošla Poznáním, Peklem bych to nenazvala. A nebo je to jedno a totéž, říká se, že ďábel nás pokouší, abychom otevřeli oči, že jedinou překážkou v našem životě je naše nerozhodnost, proto se nás osud stále snaží zatěžovat různými zkouškami, jakoby se snažil, abychom se konečně probudili. Tak je možné, že už jsem se probudila.

Tobě a Nuně přeju, abyste došli Poznání spolu a našli takovou cestu ( pokud se nechceš stěhovat ), abyste nemuseli být ani spolu, ani bez sebe a stejně abyste byli šťastní. Prý - když se chce, všechno jde :-)

:17: :3:
04.07.2008 - 11:47 | Filtr
(Býk) Najdise.cz » Jospau
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Tatuat Fairy, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Téda,to je fajn,že se k tomu takhle dokážeš veřejně přiznat a nedělat ze sebe lepšího,než jsi,jako jiný chlápci.V každém případě Ti za to tleskám :30: :4:
A teď přímluva,alespoň malej kompromis by nešel?Pro Nuniny krásný oči?Aby si je nevyplakala :6: :3:
04.07.2008 - 12:29 | Filtr
(Býk) Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele jezinka001, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ahoj Nuno,moc ráda čtu tvoje příspěvky,jsou úpřimné,jsou o životě.Jsi chytrá žena.A teď k tvému příběhu.Byla jsem na tom podobně akorát,že můj přítel byl navic gembler.Také jsem se nemohla odpoutat od něj citově,chodila jsem ke kartářce a chtěla útěchu,že se to změní,že dostane rozum a tak.Paní mi pokaždé odpověděla stejně:to není věc rozumu,to je jeho povaha.No,nebudu to rozebírat.Chci jen říct,že naprosto souhlasím s hejhula87,Petikem a Sem.miš.Víc už není co dodat,napsali to perfektně.No,mě to trvalo dva roky,než jsem se úplně odpoutala citově,a věř mi Nuno,že to jde,jinak se utrápíš a přivodíš si nemoc žaludku,jako moje sestra.Ale to už by byl jinej příběh.Zdravím vás všechny,tyto stránky jsou perfektní,jen já mám málo času,tak tady pobývám málo.Pa,Jezinka PS.Omlouvám se za gramatické chyby,jsem Polka :17: :17: :17: :17: :17:
04.07.2008 - 15:29 | Filtr
(Blíženci) Nuna » jezinka001
Myslím,že žádnou zásadní chybu nevidím :3: :15: Děkuju. Jak jsi to dokázala Ty? Přestat milovat?
04.07.2008 - 15:46 | Filtr
(Býk) Najdise.cz » Nuna
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Tatuat Fairy, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
On to tam napsal moc hezky,že se bojí,aby ta krásná slůvka nezevšedněla,abys je pak už nebrala jako něco naprosto obyčejnýho a on by Ti to pak už neměl jak jinak říct.Někteří chlapi to prostě neumějí říkat a když,tak ne moc často.Ono když Ti někdo odpovídá MILUJU TĚ na všechno,co ty mu říkáš,taky to není dobrý,to se pak až zajídá,protože čeká,že mu to budeš oplácet a taky říkat stále.Jak se říká,řeč opravdové lásky je na slova chudá
04.07.2008 - 16:03 | Filtr
(Blíženci) Nuna » Tatuat Fairy
Já vím ! Taky nejsem žádná naivka,která chce slyšet slova vyznání každý den. Jen jsem naivní v tom, že si myslím, že důkaz lásky je to, že se mnou bude žít. :9: :4:
04.07.2008 - 17:13 | Filtr
(Býk) Najdise.cz » Nuna
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele jezinka001, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Já jsem to měla jednodušší než Ty,on na mně nebyl milej,po požití alkoholu byl vžycky nervak,žarlivej až zlej.Pak zase brečel,sliboval a tak dokola.Já jsem se musela nakonec rozhodnout jak chci žít,jestli ve stresu,nebo mít klid.Bojovala jsem vnitřně sama se sebou,nebylo to jednoduché.City z mé strany tam byly,ale čas je lékař,vše zahoji,zůstaly jen vzpominky.Je to dlouhý příběh,ale nehodi se sem psát.Tady jsem jen chtěla reagovat na tvůj příběh,protože Ti moc dobře rozumim,o čem píšeš.
04.07.2008 - 22:58 | Filtr
(Blíženci) Nuna » jezinka001
Nikdy jsem nechápala, proč ženský zůstávají s takovýma chlapama, kteří je očividně jenom trápí.Vždycky jsem si myslela, že jsou to hloupé slepice. Až do doby,než jsem poznala sama, jaké to je. A sama jsem dneska ta hloupá slepice, která se zuby nehty drží něčeho,co jí vlastně jen velice trýzní. Někdy svoje jednání prostě ani nedokážeme pochopit. Je dobře, že jsi dokázala udělat krok správným směrem :15:


Aktuální postavení planet
Aktuální
postavení planet
ukázat planety »
Lunární kalendář 2024
Lunární kalendář
Luna ve Lev Lvu
ukázat kalendář »