NEVĚRA????!!!! - Diskuze a zkušenosti

Japa Ahojky :-)
Já bych to asi řešila narovinu,jestli za to ta nevěra stojí - a chce byt s tou nevěrou,tak at jde a je s ní šťasny (Je to ale hrozně těžké,dát MU za to zodpovědnost, ať on rozhodne co chce a já to musim vzit, tak jak to ma byt )ale pokud to byl ulet,a ma jasno že chce mne, tak bych to odpustila a dale nevyčítala. Důvěřuj ale prověřuj ... měl by to potom se mnou ale těžší, abych mu zase dokazala tak věřit jako dřív. Přeju pevne nerviky

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Tatuat Fairy, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Myslím si,že na to nejde takhle odpovědět,dokud to člověk nezažije.Můžeme říkat,jak bysme to nikdy neodpustili,nebo odpustili,ale jen ten úlet a ne nic dlouhodobého,ale tváří v tvář to pak dopadne úplně jinak.

Japa » Tatuat Fairy Ano,vim že jsem to napsala jednoduše,ale zažila jsem to v mem prvnim vztahu a tak jsem to i udělala a on odešel za ni !!! Dlouho to bolelo,ale přebolelo. On se potom chtěl ke mně vrátit,ale já už ho nechtěla,protože jsem věděla, že by to udělal znovu.On říkal,že udělal chybu at mu odpustim,ja mu odpustila,ale nevratila se a do dnes jsme kamaradi :-)

Najdise.cz » Japa Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Tatuat Fairy, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Já jsem tu reakci nemyslela na Tebe,ale všeobecně .
Taky to mám za sebou a přiznám se,nikdy jsem snad nepřemýšlela nad tím,co bych dělala,kdyby ta nevěra přišla.Když se to pak stalo,vysvitlo mi jediný,už bych mu nemohla věřit

Japa » Tatuat Fairy Já jsem ti rozumněla :-) Jen jsem to chtěla vice rozvest. Je to pravě ale o té duvěře,a je na každem jak s tim naloží :-)

Nuna Záleží na člověku,jak kdo umí ovládat emoce. Bolí to každého,jen na někom to není vidět. Někdo pořádá hysterický srdceryvný scény a někdo si( nebo nevěrnému partnerovi) tiše sbalí kufr.Někdo odpustí,někdo ne,ale ztracená důvěra se těžko získává zpět. Néé nadarmo proto doktor Plzák tvrdí "zatloukat zatloukat zatloukat" a díky nevěře( lidem koneckonců monogamie není přirozeností) zaniká mnoho velmi dobrých vztahů(taky jsem si to zažila) a kolikrát úplně zbytečně. Jak jsem na nevěru reagovala já? Byl to pro mě šok. Nekřičela,neplakala jsem,ale dlouho jsem z toho byla dost "mimo". Z celé té anabáze,která skončila rozvodem a z toho,jak jsem se učila rázem být bez člověka,kterého jsem milovala. To,co si z toho neseme v sobě, je důležité. Nic víc.

hejhula87 Koukám že každá z Vás už to zažila,to mě moc netěší.....Ale moc díky za názory

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Sem.miš, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ahoj. Já samozřejmě můžu mluvit jen za sebe - takže názor jedné ženy, co poznala, jaké to je být podvedená a taky jaké to je být nevěrná a proč to někdy vzniká a co to způsobuje:
Po sedmi letech manželství si můj muž našel mladou holku, že mu prý hrozně připomínala mě, když jsme se potkali. Že teď už to mezi námi není takové, jako to bývalo... Jo, mezi tím jsem totiž porodila dvě děti, měli jsme míň peněz a já byla ustaraná matka a manželka, která mu připomínala, že na tohle není a tak tenhle víkend se nikam nepojede. Nebo že některé dítě je nemocné, tak nemůžeme. Nebo jsem neměla na kadeřníka, tak jsem prostě nebyla načančaná ... Ona byla a mohla vždy a všude. Myslím, že mezi námi došlo i k poznání, že naše povahy jsou natolik rozdílné, že mnohé sice tolerujeme, ale vnitřně s tím nesouhlasíme a roste to v nás jako roste každé rozčarování. Oba jsme se tvářili, že se to dá zvládnout a chtěli jsme kvůli dětem. Nemá to cenu. On došel tak daleko, že si našel novou lásku a já to chápala, protože jsem ho už nemilovala, takže jsem mu prostě nemohla dát to, co chtěl. Logicky, že. Ale on chtěl žít tak - ve třech. Já jako domácí paní a ona jako milenka. A navíc by byl rád, kdybychom se kamarádily. To jsem neskousla.
Než došlo k rozvodu, našla jsem si přítele. Jen se to dozvěděl můj manžel, bylo zle. Už jsem byla nevěrná a všude to zdůrazňoval. Necítila jsem vinu, už jsme spolu skoro rok nežili jako manželé a on měl svou novou lásku. Jenže jak mi bylo posléze řečeno, jeho by ta láska určitě za čas přešla a on by se ke mě vrátil... takhle nebude mít kam !! Přestala jsem si ho i vážit.
Můj nový přítel věděl, že jsem ještě vdaná a tudíž, že jsem vlastně nevěrná. A strašně žárlil. Ikdyž už jsem pak byla rozvedená, říkal, že když jsem byla nevěrná jednou, klidně to udělám znova. Nikdy za celé čtyři roky, co jsme spolu byli, jsem mu nevěrná nebyla, protože jsem prostě necítila potřebu. Milovala jsem ho. Ale on tu lásku svou věčnou žárlivostí, vztekem a podezříváním "zabil". Odešla jsem od něj. Zůstala jsem sama s dětma, už jsem nechtěla chlapa ani vidět. Nikdy mi neuvěřil, že jsem neodešla za jiným mužem. Jeho máma totiž tátovi byla nevěrná a odešla za jiným mužem. A tomu pak taky byla nevěrná a zase odešla. A v jeho očích jsem byla stejná.

Takže já si myslím, že když člověk miluje, necítí potřebu být nevěrný. Když je ve vztahu spokojený, ale má "jen rád", tak klidně nevěrný bude, ale bude se vracet - pohodlí domova. Pokud ani rád nemá, pak bude nevěrný a nebude mít výčitky. Buď odejde a nebo zůstane, protože mu to z nějakého důvodu vyhovuje.
Ale ikdyž jste věrní, milujete a necítíte potřebu zahýbat - pokud vám to partner nevěří, můžete se třeba postavit na hlavu a neuvěří. Je to bída !!

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Sem.miš, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ještě dodatek - kdybych žila v domnění, že je mezi námi všechno v pořádku a že se oba stejně milujem a on mi najednou řekl, že si našel jinou... asi bych byla zoufalá. Asi bych se ptala, kde se stala chyba a chtěla bych vysvětlení. Asi bych opravdu chtěla vědět, co jsem udělala špatně a nebo co dělám jinak, než ta, kterou si našel. Jsem už taková povaha. Jistě že bych dštila síru nebo bych na něm nenechala nit suchou, možná bych ječela jak siréna, protože to vím, že umím. Ale jak se znám, dlouhého trvání by to nemělo, pak bych hledala, proč se to stalo? Bolelo by mě to, bylo by mi to líto, ale hledala bych důvody, proč se to tak stát mělo a proč je to vlastně dobře, že se to stalo teď a ne jindy. Čas a poznání by to zahojily. Ikdyž možná za dlouho, ale čas je nejlepší lékař, poznání nejlepší léky. To si myslím já. :-)

- E - kdyby to bylo jednou, maximalne dvakrat, tak bych si o tom promluvil a vidělo by se, jak chce pokračovat dál, ale v případě, že by to šlo jak na běžícím pásu poslat do pr...

hejhula87 Ivanko,to je krásný postoj,kéž by si to tak uměl říct každý
Moc děkuju za názor .........

Belfi Hmmmm ...tak těžké a hlavně bolestné odpustím cokoliv..snad i vraždu ( nadsazeně). Ale přes opravdovou LEŽ a NEVĚRU se nepřenesu ;(( Nikdy - to raní moje srdce. Pořád miluji, ale už jen proto, že by mě mohl zranit znovu .... NE !!!

Byla jsem ve vztahu s přítelem, ktetý když se opil, ta mne bil... vždy jsem mu odpustila idyž mi říkali uteč.
Odešla jsem hlavně protože mi byl nevěrný!!!
Nevěru nidy neodpustím, je to pro mne asi to nejhorší co by mi partner mohl udělat !!!

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Luboš1, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Odpustit jde ale už to nikdy nebude jak dřív.

- E - » Luboš1 Skoro nic není jako dřív po nějaký významnější události.