som zamilovana - Diskuze a zkušenosti

WOAM » Sem.miš Já bych to takhle skepticky neviděla. Jednou jsem měla tu čest zažít vztah přes internet... pravda, vydržel dalo by se psát "jen" čtyři měsíce a viděli jsme se jedinkrát v životě, ale u nás to skončilo kvůli dálce a neschopnosti se vídat častěji než za půl roku. (nebyl to čech) Každý vztah stojí na něčem jiném a ne každý na osobním kontaktu. (U mě se to zlomilo až po tom vidění se, kdy mě překvapila jinakost reality a internetu.)
Možná se to bude zdát zvláštní, ale pokud prochází přirozeně vztah krom slov i přes pohled, vzájemné chování (i jen ohleduplnost) a dotek, přes internet tyhle věci mohou jakkoli chybět, ale jiné jsou tam naopak lepší. Rozhodně to není pro vztah jednoznačně "chudší", jak si hodně lidí představuje. Těžko mluvit o výhodách a nevýhodách, internet je v tomhle ohledu s realitou asi nesrovnatelný. My vystavěli ten vztah vlastně na naší oboustranně silné fantazii a důvěře. A mělo to i výhody! Mohli jsme spolu být kdekoli v jakoukoli dobu, bez ohledu na to, jak moc to třeba bylo povolené, nebo i reálné. Stačilo si psát, skvěle si vzájemně rozumět v psaném projevu, představit si to a reagovat, jako bychom v té situaci byli. Uvěří se snadno. A pak člověk chodí po ulici, spojuje si s takovýmihle "zážitky" všecka možná známá i neznámá místa a vytváří si regulérní vzpomínky. Ve mně ty věci zůstaly dodnes. Vzpomínky na něco, co nebylo nikde než na obrazovce a v našich hlavách. A šlo to. V tu dobu to byl pro mě vůbec nejsilnější vztah. Překvapím vás, když budu tvrdit, že i hormony fungovaly na obou stranách jen díky naší čiré fantazii? Přesto tam byly. Jen to fungovalo zhruba tak, jako by člověk miloval hrdinu ze své oblíbené knížky a ten mu na to odpovídal.
Na druhou stranu ne každý vztah je choulostivý na ten rozdíl mezi neosobním a osobním setkáním. S jedním úžasným člověkem jsem se poznala přes internet, stali jsme se dost blízkými přáteli, a když jsme se pak viděli, chovali jsme se k sobě jako bychom se už dávno znali, v podstatě stejně, i když jsme se na počátku trochu oťukávali (to mohlo trvat maximálně hodinku). Žádný rozdíl v tom nebyl, krom toho, že jsme se mohli i vzájemně vidět, slyšet a dotknout.
Ono taky bude záležet na tom, jak vztah přes internet funguje. Jestli na pravdivých neslaných nemastných informacích, na společných útěcích od normálního světa,na společném projektu nebo svěřování se, pomoci...? Myslím, že to každopádně jde. Jen k tomu internetu člověk musí přistupovat jako kdyby to byla pustá realita (což je zase o důvěře a na internetu i trochu risk), jinak ten šok z osobního setkání asi může celým tím vztahem dost hodně otřást. (Popřípadě najít někoho, kdo má tak podobné chápání těchhle médií jako já sama, že vím, že se pak zachová stejně jako já a nebude to šok - snad.)
Nu, každopádně hodně štěstí! Já osobně vám fandím.