Takže soutěž o nej.... vyznání lásky... - Diskuze a zkušenosti

Leylah » Nuna Taky jsem měla takový záchvěv... Byly noci, kdy jsem nemohla spát, najednou oči doširoka otevřené a musela jsem jít pro papír a tužku a psát. Jen tak se mi vynořovala slova a já je spojovala do krásných myšlenek.

Někdy se mi stýská po té inspiraci, dnes nějak postrádám múzu. Chtěla bych zase začít psát, ale jde to strašně ztuha.

Takže malinko tiše závidím, že tu inspiraci máš. Ale jen tu inspiraci, ten smutek už mi tolik nechybí...

Nuna » Leylah ..tak to je přesné! ..Mě se nestýská,ale čas od času se mě někdo zeptá " nenapíšeš nějakou básničku zase" a já bych třeba chtěla udělat radost a chtěla bych něco sepsat,ale nejde mi to a to mě mrzí.. opravdu na to musí být rozpoložení. Asi to mají básníci ještě horší než prozaici. Na povídku sice taky musím mít chuť a náladu,ale když na to přijde,dokáž sepsat i něco o ničem... kdežto u těch básniček to nejde..

Leylah » Nuna To je přesně ono. I když já teď nepíšu ani ty jiné žánry. Kdysi dávno jsem psala pohádky. Byla to skvělá terapie, kdykoli se mi něco stalo, někdo mi ublížil nebo cokoli, vzala jsem papír, tužku a vymyslela na to pohádku. Vlastně spíše bajku. Většinou jsem psala o první věci, která mi padla do oka... Například při s nevlastní sestrou jsem zpracovala jako hádku dvou autíček

Ale co jsem vylezla ze střední, nepíšu. Nějak to nejde. Dokud jsem měla stylistiku, tak mě vždycky inspirovaly i ty samotné žánry. Chtěla jsem si to zkusit. Probírali jsme fejeton, tak jsem si ho střihla...

Tak mě napadá, že bych sem mohla přidat něco z té doby, kdy jsem psala jak divá, o jednom chlapíkovi a pro něj, dost drsně zamíchal kartami...

Leylah » Nuna Naše první letmá pusa,
Náš první vášnivý polibek,
Naše první nesmělé milovaní,
Originální dárečky a překvapení
Jeden druhému,
Maličkosti, co potěší.

Krásné chvíle se rozplynuly,
Síla podpořit jeden druhého zeslábla.
Přišla poslední večeře.
Přišla poslední pusa
- nápadně podobná té první.

Naše korálky štěstí a lásky
Se někam zakutálely.
Nehledejme.
Možná sem tam o nějaký zakopneme
A schováme jej do krabičky
Na památku.

Možná jednou zakopneš
O poslední chybějící korálek
A navlékneš je všechny znovu na nit
Možná…

Přesto však:
Buďme otevřeni novému poznání,
Novým zážitkům s novými lidmi.
Chceme-li.
Navlékněme si nový náhrdelník z perel,
Chceme-li,
Protože všechno nové je krásné!