Tento sen byl velmi kratoucky, ale zase mi ze vsech , co se mi kdy zdaly, nejvic vrta v hlave. Ocitla jsem v nejake honosne budove s obloukovitymi okny.Chtela jsem proletet prvnim oknem a neslo to. Pak dalsim taky ne. Az asi ctvrtym oknem se mi to povedlo a ja se divala pred sebe na branu, kterou nikde nic neobkopovalo, jen zem a krasna hvezna obloha. Ta brana byla vysoka asi 5m a vyplnena necim jako kameny, ktere se ale uplne sami sebe nedotykali. Tou branou jsem proletela smerem do stredu te hvezne oblohy a pak jsem se probudila. Vim ze jsem byla vzhuru, ale oci jsem nechavala zavrene, protoze jsem citila jak se stale tocim dokolecka, coz tralo skoro minutu. To zvlastni ale bylo to, ze jsem za zavrenyma ocima videla kolem sebe na svetlem podklade hneda pismenka z nejakeho davneho jazyka a jeste podivnejsi, ze jsem u toho slysela hlas: Bytosti nevedome .
thééé
Krásný sen. Podle mých zkušeností - dům vždy představuje nás samotné, naši osobnost, i nástroje. Řekla bych, že je v tom touha překročit svoje hranice, odpoutat se od těla, nabýt vyššího poznání, rozšířit vědomí, prostě odlehčit. No a poslední hláška - ta byla s jakým tónem? V tom může být i pozastavení nad tím, že jak je to všehcno to uvolnění se z okovů v podstatě lehké, a my s tím máme tolik práce