savvana
» teonanacatl
*Pět oken má jeskyně člověka: jedním dýchá vzduch,jedním slyší hudbu sfér,jedním věčná réva se plazí,aby moh k hroznům,jedním se může dívat a vidět útržky věčného světa,jenž neustále roste. Jedním smí projít,kdy se mu zachce,ale on ne,protože tajná slast a chléb v ústraní mu chutná líp.* Tak posmíval se skřítek na žíhaném tulipánu,když myslel,že je sám. Jak přestal,vyběh jsem z lesa a chytil ho do klobouku,jako dítě motýlka. *Jak to víš?*Ptám se:*Kdo tě naučil tuhle písničku?* Viděl,že ho mám v hrsti,a tak mi odpověděl: *Jsem váš sluha pane.Poroučejte ,já poslouchám.* *Tak mi pověz,co je svět hmoty a je-li mrtvý. Se smíchem řek:*Napíšu knížku kytkám na listy,dostanu-li pár nápadů zamilovaných a sem tam skleničku básnické fantazie,až mi stoupne do hlavy,zazpívám,zahraju na loutnu a ukážu ti svět,v němž každé zrnko prachu srší radostí..*