Vzpomínka, - Diskuze a zkušenosti

Rád jsem se díval do těch hnědých očí.Očí mého přítele.Byla mi vždy na blízku když mi bylo nejhůř.Toulala se semnou horami, procházela stržemi.Teď už jen na fotkách tě smím hladit, a tolik vnímám krásu naších toulek teď víc než kdy dřív,chybíš mi,teď už jen šeptám dík,můj čtyřnohý příteli.... Ty hnědé oči které jsem tak miloval, kde jsem viděl tu oddanost a lásku.Slyším i tvůj němý hlas....Každý z nás zažívá ten krutý pád,když odejde někdo koho máš rád....Já jsem člověk a ty pes.Pes přítel a už nemůžeš jít mnou dál.Jsi v dobrých rukou u člověka který tě má rád,a na procházky i hory z tebou chodí,jen neměl právo už mi tě brát....Víš psal jsem její jméno na ruku, voda je smyla,Psal jsem její jméno do písku,ale vítr je rozfoukal,psal jsem i do sněhu jaro ho roztopilo,na konec vryl jsem je ve své srdce tam zůstane.............Některé věci mají smysl aby za ně člověk bojoval.Není lehké odejít a pokud to má smysl musí to prostě být,Na některé otázky si jen těžko odpovídáme, život má smysl.tak jako láska ,pravda a důvěra,Přátelství není v tom, kdo co komu koupí nebo pro druhého udělá,ale kdo bude při tobě vždy stát,protože život jsou ty hory nejvyšší a tam nesmíš přítele opustit.