Kdys jak vítr mi život utíkal. Dnes? Hodina je mi dnem. Týden měsícem. Měsíc rokem. Každý říká zapomeň a žij. Vždyť slunce tak krásně svítí. A na každé louce je tolik kvítí. Stačí jen utrhnout,jen sáhnout Ale nejde to,každý ten květ je mi cizí. Proto jen vzhlížel jsem, na tu krásu na loukách a zahradách. Utrhnout je nedokážu. Byl jeden kvítek mezi květy, uprostřed té louky, po něm jsem toužil, on byl celí můj svět. přišel jiný a utrhl ho hned. Mně se zhroutil svět. už i podzim odešel. A zima ujala se vlády své. Ta zima jenž i v mém srdci stále jest. Temný vítr tenkrát udeřil v mou tvář, Ona tam stála, nevnímala, Tomu temnému větru přála, ať srazí mou tvář, Ne nesrazil, Tak silný vítr není, jen pošimral, A já se nad tou ubohostí smál, To ona vrazila dýku v hruď mou, A já nevím pořád jak dál? Jen proto že jsem miloval, Miloval jsem ten květ, Jenž tak krásně kvetl, V zahradách,loukách i horských stráních.
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)
Jen dívej se dál po lukách i horských stráních a záhy pomine to čeho si se doposud bál. Věřit tomu, že není již taký květ je jako si myslet, že skončil svět a nelze se ho již dotknout, přivonět.