emo,řezání,stud mluvit - prosim o pomoc - Diskuze a zkušenosti

kedarda Ahoj Tomáši!
Nejsem odborník na astrologii. Ale nad tvým příspěvkem těžko zůstat lhostejný. Odborných rad se ti zatím již dostalo a mám pocit, že opravdu dobře míněných i správně podaných.
Proč tedy píšu? Mám také poruchu osobnosti, ale to samo není nic, z čeho bys měl mít obavy. S poruchou osobnosti lze docela dobře žít.
Tvoje duše si vybrala velkou zátěž v tomto životě - zřejmě má namířeno hodně vysoko skrze takovou očistu a zkoušky...
Ať máš poruchu jakou chceš, ať si existuje sebevětší zátěž, kterou sis při narození vzal na bedra, ať jsou vnější okolnosti jakékoli, určitě existuje ještě nějaká část tvé bytosti, která k tomu také má co říct. Jistě není tvůj život jenom pouhou snůškou těžkostí.
Nevím o tobě zhola nic, ale už teď vím, že máš počítač, na internet i na elektřinu, nejspíš máš kde bydlet, dovedeš se velmi dobře, srozumitelně vyjádřit (což ve tvém psychickém stavu není samozřejmostí - mnozí by s tím měli problém i za normálních okolností), máš přeci jen vůli žít a postavit se svým potížím. Jsi schopen uprostřed trablí si vybírat životní styl (emo), hlásit se k nějakým dalším ideálům - neříkám, že to je dobře nebo špatně, jen to, že tím vědomě vybíráš. To je vzhledem k tomu, že o tobě nic nevím, celkem dost věcí k pochvale tvého života - co teprve bys asi mohl na svém životě najít k pochvale ty sám...
Pro muže bývá obtížnější žádat o pomoc, ty se navíc nerad svěřuješ a k tomu ještě tvé potíže jsou právě takového charakteru, jako by tě chtěly izolovat od zbytku světa - zasloužíš si například obdiv už jen za to, že ses vůbec odhodlal pomoc hledat.
A u psychiatrů ji už zrovna s nadšením hledat nechceš (přeci tedy uplatňuješ vědomou vůli) - ok - buď ale ochoten to klíďo píďo přehodnotit, bude-li třeba, ten okamžik jistě poznáš - spíše jde o konkrétní osobnost než o rozdělení psychiatr / psycholog / astrolog /kineziolog apod. Já jsem zkusil několik psychiatrů a psychologů a některý trochu pomůže, některý vůbec. Spíše jde o to, abys to ty sám rozhodně nevzdával a věřil, že ta správná pomoc je pro tebe dávno přichystaná, jen si ty k ní musíš najít cestu.
Nechtěj ale najít takovou pomoc, která by tě měla nějak kompletně zachránit zvenčí - ty, co se tak tváří, jsou jen past. Dobrá pomoc tě jen popostrčí a tu, co ti skutečně bude moci přinést něco dobrého, poznáš tak, že ti sdělí i něco o tobě velmi nepříjemného.
I kdyby tvoje psychická a jiná zátěž byla tak obrovská, že by to bylo napůl - žít či nežít, tak tu stejně zůstává "něco", co to má rozhodnout a tohle "něco" teda určitě není mimo tebe - jsi to prostě ty...
Nevím, možná to slyšíš nerad, ale to hlavní, co vždy rozhodne o tom, kam se bude tvůj život dál ubírat, je TVOJE dílo (včetně toho, zda se ti dostane pomoci), tvoje zodpovědnost - někde tohle přiznání vyhrab za každou cenu. Až se zase setkáš tváří v tvář s pocitem, že tohle je nad tvé síly, tak to TVOJE finální dílo spočívá v tom, že i uprostřed největších, akutních sraček v sobě najdeš odvahu upřít třeba jen na kratičký ! okamžik svou pozornost k čemukoli milému, uvědomit si srdcem - vyslat pocit, že něco je dobré. I kdyby se to jevilo v rozporu se "skutečností", kterou budeš právě prožívat, tak něco se pokus na chviličku prožít jako příjemné. I kdyby to bylo malé vděčné pomyšlení, že máš doma teplo a máš co na sebe a dokonce si můžeš vybrat stylové oblečení. Když na mikrosekundu dokážeš pocítit vděk životu za takovou hojnost, obracíš v tu chvíli kartu ve svůj prospěch.
Možná, že mám tendenci si stěžovat na život intenzivněji než ty, přičemž moje potíže podle všeho nejsou tak vyostřené jako ty tvoje, alespoň zřejmě ne už akutně dnes. Přesto mám za sebou delší období (ještě zvolna doznívá), kdy jsem doslova nevěděl kudy kam a co se sebou, se životem apod. Já jsem oproti tobě nikdy necítil problém hledat pomoc, naopak jsem v tom byl jistého času poněkud hektický. Dostal jsem milion rad, většinu dobrých, ale došlo-li kdy k jejich konkrétnímu uplatnění, měla to ve finále na svědomí taková ta ona část ve mě, která se nakonec rozhodla tu radu vyzkoušet, něco učinit nebo neučinit - musela to být moje ( nejmojevatější ze všech nejmojovatých) - prostě moje a jen moje vlastní vůle, rozhodnutí, přičemž šlo třeba "jen" o to, pokusit se nebo se alespoň pokoušet upírat pozornost i na něco jiného než jen na ty potíže...
Tuhle část máš, Tomáši, dosud zdravou, tak ji používej napříč všemi radami a pomocemi, které se ti jistě ještě dostanou.
Přeju ti hodně štěstí!

kedarda A ještě ti, Tomáši, skládám hold, že tímhle dokážeš procházet bez kouření, alkoholu i drog, zejména, když ti je navíc blízká filozofie emo.

Scorpion7 » kedarda dobrý den,děkuji za mega dopis.mate pravdu,že zalezi na osobnosti než na rozdělení psychiatr,psycholog,astrolog,ale psychiatrum už neverim oni se i divne divaji,jednaji z lidma jak z magorama a nuti prášky. já začinam studovat astrologii,verim spis astrologům.
ano zvladam vse bez drog,alkoholu,bydlim v dome po babice na okraji olomouce,ale nepracuji po rozchodu z Vodnarkou nevychazim z domu,nemluvim z lidma,ziju z uspor,proto mam na internet,elektrinu,plyn.zatim.co bude dal neresim.vite sebevrazi neplanujou budoucnost,ale spis planujou zda se podrezat,skočit z mostu,skočit pod vlak.a po smrti v ráji,v nebi se elektrika,internet platit nemusi.to je vyhoda smrti.tomáš