Sedne si mlčí rezonujeneslyšíš když přivíráš oči v měsíční zářidnalusknu prsty, odletíš...|Míváš tušení, že mlčí dlouhoale neodpovídášrezonuješKradeš momenty vytrhané z kalendářelisty stromům karmínový podzimtmu...sčítáš jinovatku pod listím svých letcítíšžen e s l y š n ěmíjíš