Nebýt sám sebou - Diskuze a zkušenosti

ave » Madahi Ahoj Madahi.
Obdivuji rozsah Tvého Daru v podstatě s tím co píšeš nelze nesouhlasit.Ale na tuto větu mám trošku jiný názor.Možná je to jen nedorozumění "z hlediska vyššího principu"

" - aby se člověk mohl se svým nastavením sladit a naplnit i smysl své existence, který mimochodem, netkví vůbec v tom, co kdo z nás "vykoná".

Tedy podle mých informací smysl naší existence sice netkví v tom co kdo z nás vykoná,ale celá naše existence by mohla zaniknout,pokud by naše činy byly po mnoho životů naplněny bezcitností.
Naše existence na Zemi se v podstatě mění podle úkolů,které si naše duše vybraly.Jednou jsme horší,jindy lepší,což může patřit k těmto úkolům,je to jako hra ,jedna duše na této cestě je pomáhá druhým splnit,jde o mnohem početnější propojení duší,ne jen o tu naši .Je to koloběh životů a je jedno,jestli jsme v některém z nich hodní,nebo ne.Protože to může patřit k tomu co máme projít,co procítit,co poznat.Ovšem mezi tím nebýt hodný a být bezcitný je velký rozdíl a být bezcitný nepatří k úkolu duše.Na Zemi procházíme mezi "dvěma břehy" dobrem a zlem.Když se naše duše vydají na cestu,jdou mezi těmito" břehy" a rozhodují se žít svůj život.Protože máme svobodnou vůli, může nám to rozhodování chvíli trvat ,a můžeme udělat i mnoho chyb,což nevadí ,tím se učíme .
Myslím,že,ale pouze z hlediska těchto "břehů" nezáleží jakou stranu si vybereme,zda dobro,nebo zlo,protože tyto "břehy" tu budou navždy.Vždy zůstanou vyrovnány.Země je tedy naší školou v lidských životech. Proto je naše existence na ní pro nás důležitá..
V Energii vesmíru je zaručena rovnováha řádu.Vztah mezi dobrem a zlem ve Vesmíru také nemůže být námi narušen.Ničím nemůžeme narušit řád a rovnováhu Univerza.Ani kdyby na celé Zemi bylo dobro,ani kdyby jsme svými zásahy zla Zemi i svůj lidský život zničili.
Proto to může vypadat tak,že smysl naší existence netkví v tom co vykonáme.Protože však své
duše můžeme ztratit v energetických polích chladu vlastní bezcitností velmi na našich činech záleží. Proto také máme emoce,které jsou pro nás důležité.Je pravda,že je těžké posuzovat činy které vykonáme ,některé spadají do úkolů našich duší .Proto je důležité vnímat je srdcem,které nám dokáže ukázat cestu soucítění.A právě soucítění může vyčistit i těžké karmické vazby a našim duším pomůže najít směr ke smyslu naší existence.Takže myslím,že na našich činech záleží

Najdise.cz » ave Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Madahi, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Milá Ave,
tady není moc co vysvětlovat, protože to, co jsem tím myslela, vyjadřuje vlastně i celý Tvůj příspěvek. Celé toto téma tkví právě v (po)citech, o kterých hodně píšeš. Celá podstata je v tom, že není ani tak důležité "CO" uděláš, protože ta podstata je skrytá v pozadí: "JAK" to něco uděláš. Protože když budeš cokoli dělat na základě vyšších principů, na základě dobra a lásky, tak VŠECHNO, co uděláš bude tímto smyslem prodchnuté i bez toho, abys o tom musela sama detailně přemýšlet nebo aby o tom museli přemýšlet ti, kterých se to něco, ať jde o cokoli, dotkne.

Pokud to vezmu z druhé strany, i snaha o "dobrý skutek" může vyzní naplano, pokud za touto snahou "vysílajícího" není čisté a laskavé pozadí anebo pokud na to ten "přijímající" není sám připraven či naladěn. A nemusí jít zdaleka vždy o úmysl nebo záměr, protože "stínové" frekvence svým způsobem ovládají celé lidstvo a de facto každý z nás je více nebo méně nějakou tou nízkou osobní anebo i kolektivní - společně vyzařovanou - frekvencí stahován a ovládán, takže to není nic, co si máme vyčítat nebo čeho se máme chtít zbavit. Je to něco, co máme chtít pochopit, zpracovat a přeladit na vyšší frekvenci, protože přesně v tom je skryta podstata našeho ať už osobního nebo kolektivního posunu, díky kterému se z nás bude do světa uvolňovat to lepší.

Člověk se až nezdravě a přehnaně spoléhá na svou logiku a (levé) myšlení a pokud trochu ubere, dá do svého postoje trochu volnosti a nadhledu (pravého mozku a fyzické intuice), život může být lehčí, jednodušší, přirozenější a spokojenější.

Na základě uvědomění si toho celého je možná patrné, že jde o výsledek našeho postoje, našeho vědomí, naší frekvence, kterou vyzařujeme a že ve skutečnosti nemusí být tím klíčovým závěr naší mysli a naše vědomé rozhodnutí ohledně toho, co a jak vykonáme. Protože to je kvalitativně předurčeno tím, co z nás a našich činů vyzařuje - tedy svým způsobem ať je tím něčím cokoli.

Pokud jde o téma "bytí sám sebou" anebo "svobodné vůle", jen málokdo si dokáže uvědomit, co to skutečně znamená a jak se k tomu lze dostat, ale také jak relativní třeba slovo "svoboda" nebo "svobodná vůle" je. Každý dostáváme do života archetypální výbavu k tomu, abychom svůj životní úkol a karmickou zátěž dokázali zvládnout. Můžeme se rozhodnout, jestli to budeme respektovat anebo jestli budeme dělat, že my nemusíme nic a třeba to i zaštiťovat svou svobodnou vůlí...

Pokud jde o rovnováhu ve vesmíru, tak já ji nevnímám jako dosaženou. Naopak, celý vesmír se stále ještě vyvíjí právě ve smyslu od nerovnováhy (od Velkého třesku) ke kýžené rovnováze, ke které je "tažen" a my - lidstvo, jako jeho součást, s ním. Dosažení rovnováhy je vlastně podstatou a hybnou silou naší evoluce. A máš pravdu, že každý se učíme a že každý máme tu svou životní cestu k tomu, abychom se to pro nás správné opravdu dokázali naučit a respektovat. A cesta k tomu vede vždycky (vědomě anebo nevědomě) ke sladění se se svými osobními dispozicemi, abychom to, co v sobě máme, dokázali jako naplnění svého vyššího smyslu života také vyzařovat.

Sice by se o tom dalo mluvit dlouho, ale nemyslím si, že by to tady plnilo svou roli.