Dubový háj jenž hlubokou stopu ve mně zanechal. - Diskuze a zkušenosti

Já dubovým hájem procházel. Její kroky jsem cítil tam,né už tam nebyla. Já jen zavřel oči a vyděl jak stromy objímá. Pak si jen sedla,unavená záda opřela o ten starý strom. Zvedla hlavu a pohledlá tam jenž má vrchol ten starý strom. Byla smutná kam asi její mysl zalétla? Já tam také byl a hledal její stín. Už je noc,hvězdy nademnou pletou svatozář Chytí mně za ruku a na výlet odnáší, tam do těch skal kde jsem srdce zanechal. Svou myslí putuji mnohem dál. Plujeme hvězdnou krajinou měsíc ukazuje směr o každé hvězdičce vypráví že je to něčí sen. Podívvej nahoru hvězda padá ohněm se obalí snad někomu přáni vyplní. Plujeme pořád dál,tím hájem dubovým,skalama kde panna plakala. Plujem těmy roky kde lásky květ ndokázal do svého konce doletět. Ona už z jiným lásku prožívá. Letím pořád dál kde svatozáře se rozplivají a zlaté prstýnky se ukrývvají.