Zemičko, Země, v letu slepým vesmírem,zářivá stvoření cestují s Tebou.Života sílo, běží ve větru,ač vzduch je nehybný, kol kolem vichřice.Síla a krása pohybu,to divocí koně,pasou se na Tobě,to divocí koně letí vesmírem.Mi nedá to,v naději poznání,v naději prožít ten pocit zářného letu,vlévám svou vůli na koňské tělo...cítím tu sílu, cítím svobodu danou tomuto světu,jak čisté to bytí,andělské žití.Oštěpem osudu do srdce zasažen,padám a padám,na matičku Zem.Proboden, prosmrcen,k matičce Zemi.Rukou krvavou ze srdce rvu si své tíže,spolu sním odchází i co jsem miloval,lásku mou Zemi, sytím krví svou.Nevzdám se, bojuji,bojuji pro vůli,boji pro pocit svobody,jsem divokým koněma nadále miluji...