Neprosím o zázrak,Pane, ale o sílu pro všední život.Nauč mě umění malých kroků.Učiň mě hledajícím a nalézajícím,učiň mě sebejistým v pravý čas.Obdař mě jemnocitem,abych dokázal odlišit prvořadé od druhořadého.Prosím o disciplínu, abych jen tak neproklouzl životema rozumně si rozdělil své dny, abych neprospal záblesky světla a vrcholya abych aspoň tu a tam našel čas na umělecký zážitek.Dovol mi přesvědčit se o tom,že snít o minulosti či budoucnost mi nepomůže.Pomoz mi co nejlépe zvládnout to, co je nejbližší,pomoz mi pokládat právě prožívanou hodinu za nejdůležitější.Chraň mě před naivní vírou,ŽE V ŽIVOTĚ MUSÍ JÍT VŠECHNO HLADCE.Daruj mi střízlivé poznání, že těžkosti, porážky,neúspěchy a zklamání jsou přirozenou součástí života,že díky nim rosteme a dozráváme.Připomínej mi,že srdce se často staví proti rozumu.Pošli mi v pravou chvíli někoho,KDO MÁ ODVAHU ŘÍCI MI PRAVDU V LÁSCE.Chléb každodenní dej mi pro tělo i duši,projev Tvé lásky, přátelské echo, a aspoň tu a tam náznak,že budu užitečný.Vím, že mnoho problémů se řeší neděláním.Dej, abych dokázal čekat.Ať vždycky nechám Tebe i ostatní dohovořit.To nejdůležitější si člověk neříká sám,TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ MU BÝVÁ ŘEČENO.Ty víš, jak velmi potřebujeme přátelství.Dej, abych dorostl této nejkrásnější, nejtěžší, nejriskantnější a nejněžnější záležitosti života.Vnukni mi pravou chvíli a pravé místo,kde mohu zanechat balíček dobra,slovy či beze slov.Chraň mě před strachem,že bych mohl promarnit svůj život.Nedávej mi to, co si přeji,ale to, co potřebuji.Nauč mě umění malých kroků.
Habakukk
Nebýt ovce..... Zanechat odkaz to teť chce
Malé kroky nesporně důležité jsou, i když soustředíme se jen na celek. Celý život bloudíme cestou neosvětlenou, když tu a tam zbystříme světlý pahorek.
Moudře vybíráme směr své cesty, my, kdož vědomím obdařeni býti máme tu čest. Užíváme dary a přijímáme tresty, na lákavé světlo nač se nechat svést?
Život různorodý, kdo vybere si, prožije dobrodružství, jež slovy popsat nelze. Ač bude kráčet studenými a temnými lesy, štěstím naplněn stane se posléze.
Strach, předsudky, závist, nenávist když z vědomí ustoupí, blažený pocit svědomí pocítí. Každý pád, jenž člověk podstoupí, ucítí, jak dopadl do kvítí.
Nechat tu odkaz, nepromarnit čas. Neni to rozkaz, jen můj smělý vzkaz.
Každý si vybere tu svou cestu, ať už je jakákoli, vybral si jí on sám a dále vybírá....