posedlost - Diskuze a zkušenosti

Jyotis Řekla bych, že rizikem může být nejen duševní lenost, ale také experimentování s drogami, tlačení na pilu s meditací s urputnou snahou se zbavit ega.
Zdá se, že jsme atraktivní rámec, který má určitou gravitaci a prostě vždy musí být něčím naplněn, nemůže být v pravém slova smyslu dlouhodobě prázdný..., resp. ano, ale vždy s vědomím středu a potřebnosti rámce Ega, abychom mohli existovat vědomě. Jsme naplněni buď běžným vědomím kombinovaným id a společenským superegem,můžeme být také ve vleku nějakých egregorů.

Proto se radikální křesťané obávají meditace ve smyslu vyprázdnění. Proto chtějí, abychom se obraceli na Ducha svatého, aby nás posvětil (tj. prosvítil), abychom se neztratili, nepropadli mezi (což se někdy jeví jako schizofrenie)..., aby nás nezaplavil vlastní stín, který podceníme.

Lepší být prosvícen/posvěcen/osvícen, než riskovat ve smyslu "nevědí co činí"...sice odvážně, ale s možností transcendentálního úrazu.

Namchan » Jyotis Řekla bych, že rizikem může být nejen duševní lenost, ale také experimentování s drogami, tlačení na pilu s meditací s urputnou snahou se zbavit ega.
===

Tak to je pravda s těmi drogami, že se člověk otevírá vlivu z onoho světa a může dojít k posednutí.

A také, když se člověk uměle nutí do různých výstupu z těla a jasnovidectví a pod. Toto vše musí přijít samo... tedy nesmí se to uměle pěstovat, protože když se člověk násilím otevře předčasně astrálnímu světu, tak nemá takovou ochranu, jakou by měl v případě přirozeného vývoje... a opět tímto umělým násilným otevřením se onomu světu se vydává všanc útokům z astrálu.

Ono přísně vzato je to vše duchovní lenost, protože silný duch ničemu z toho nepodlehne... ani drogám ani komediím v astrální oblasti a pod.

Lenost ducha jde vždy ruku v ruce s do-mýšlivosti rozumu. Čím více je člověk vnitřně mrtvý, tím více je rozumově domýšlivý.

Jyotis » Namchan Hm, já si slovo lenost spojuji s vědomím a vůlí. I když někdy říkáme, že je někdo líný a on je v depresi, prostě má málo energie..Ty to chápeš šířeji.
Velkou snahu se prolomit do transcendentna, silou a netrpělivostí se dobrat nějakého vhledu, moci, nebo oproštění, to nemám spojené s leností..
Je to sice také ve skutečnosti jak říkají psychosociologové pěkně "exhibice nekvalitou" :D
ale dotčení by se pohoršili...ano, jde jim o magii a zřejmě, kdo chce ovládat, tak se mu může stát, že je ovládnut, stejně jako kdo chce, aby byl ovládnut - tj. extrémní pasivita, si koleduje, pokud se nedrží středu a světla.

Jak říká Ave, Tvoje příspěvky jsou vždycky inspirativní. Děkuji.

Namchan » Jyotis Obecně k té lenosti... je samozřejmě tělesná, pocitová, fyzická lenost, tedy i lenost v myšlení... toto vše je ale něco jiného, než co já nazývám lenosti ducha.

Duch je vlastní člověk inkarnovaný v pozemském těle a projevuje se cítěním (ne pocitem). Toto cítění je vlastní pohyb ducha, který pozemským zrakem není vidět.

Pokud je tento duch líný, tak jeho cítění upadá až úplně se vytratí, jako se dnes stalo většině rozumářů. A i ti, kteří dnes ještě mají nějaké cítění, tak mnohdy jsou také nahoře zauzlování rozumem a nemohou se dostat nad něj, aby mohli svůj rozum používat jako nástroj a ne jím být spoutaní.

Je obtížné pro dnešního průměrného člověka poznat kdo je duchem líny a kdo ne, protože rozum dovede obratně předstírat cokoli, vědění, zájem, aktivitu. Jestliže někdo medituje a má kdoví jaké zasvěcení, tak to ještě neznamená, že je duchem živy... může jít opět jen o práci rozumu a tedy do-mýšlivost.

A to nejdůležitější, pokud je člověk líný duchem, tedy bez citů, netvoří, nepřijímá žádné záření, tak je nepotřebný ve stvoření pro SKUTEČNÝ smysl bytí, bez ohledu na to kolik má pozemských titulů. Až odloží pozemské tělo, tak se jeho lenost ducha projeví... mnozí zůstanou trčet v nízkém astrálu, sotva schopní se pohnout. Protože duchovní lenost je vlastní pohyb ducha a bez těla se to projeví.

A tady nemůže ani sám Stvořitel tyto lenochy donutit k pohybu. Dnešní katastrofy dovedou na chvíli tyto ospalce probudit, že se někdy vnitřně na chvílí pohnou při takovém velkém otřesu a utrpení.

Pokud se člověk vnitřně neprobudí, tak mu hrozí skutečná duchovní smrt, protože duchovního lenocha s astrální zralosti nejde přemístit do ráje do duchovní sféry.

Duchovní život to je pulzující tep na soláru, kdo je živý, ví o čem hovořím. Intenzivní vlny prožívání životního tepla.

Jyotis » Namchan ano, jen já osobně jsem spíš v srdci, než v solaru, tak nějak přirozeně...

Namchan » Jyotis Jistě že jde o duchovní srdce. Slovo solár jsem použil pro určení fyzické polohy. V těchto místech je duše spojená s tělem.