myslenka2 - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Samanthaa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ano, pokud si to hluboce a zcela vážně a bez emocí ten člověk přeje,tak ano. Ale zatíží si svoji karmu, dokonce i při pomoci, když o ni ten druhý nežádal. Nevyžádaná pomoc není pro pomáhajícího touto formou, přičtena k dobru. Brzo to pomáhající zjistí sám. U škodění nevím jak rychle to zjistí, ale asi ne tak rychle, protože tam bude trochu jiná zákonitost.

Ida 29 » Samanthaa Anglická mystička Lorna Byrneová se v knížce - Andělé v mých vlasech zmiňuje o tom, že je členkou modlitební skupiny. Skupina se scházela v kostele, kde se podle jmenného seznamu modlila za uzdravení lidí, kteří je o to poprosili.
S dovětkem, pokud je to v souladu s boží vůlí.
Energie prý narůstá geometrickou řadou, pokud se modlím za někoho, kdo se modlí a zamnou stojí další, kteří se modlí za zdar mého úsilí atd. Chtělo by to vyzkoušet.

savvana Myšlenka,je hodně silná energie.
Ať dobrá,nebo špatná,má velkou sílu..

Martin_B_D Podľa mňa, ak človek vo svojej duši prechováva láskyplné, pravdivé, múdre, čisté, cnostné, nezištné, svetlé, ..., myšlienky, tak pomáha aj keď nechce a aj tomu kto o to nežiada, tak ako slnko vysiela svoje lúče všetkým, alebo ako ruža ktorá rozvoniava a jej vôňa sa šíri na vôkol, pre potešenie všetkých.

Podobne, ak niekto prechováva myšlienky agresívne, pomstychtivé, klamlivé, tmavé, nečisté, vášnivé, chtivé, chamtivé ..., tak škodí aj keď nechce, podobne ako továreň, ktorá do ovzdušia vysiela škodlivé plyny a otravuje okolie.

Ida 29 » Samanthaa Nevyžádaná pomoc není pro pomáhajícího touto formou, přičtena k dobru. Brzo to pomáhající zjistí sám.

No a co my pomáhající matky?
V myšlenkách a s láskou provázíme své dítě k maturitě a potom ještě dál. Přejeme si pomoci mu k úspěchu. Málokterá máme od našeho dítěte k tomu daný souhlas. Bude se zato na nás karma zlobit nebo mají matky generální pardon?

Najdise.cz » Ida 29 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Samanthaa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Dobrá otázka . Matka představuje pro dítě nepodmíněnou lásku, t.j.z pohledu dítětě: "matka je tady proto, aby mě milovala, aby se omne starala". Platí to samozřejmě jen do určité doby, t.j. něž dítě vyroste, u některých něž dospěje. Potom si některé dospívající, nebo čerstvě dospělé dítě chce dělat vše po svém a nestojí o pomoc, ale pár jedinců je i v tomto období rádo, když se jim pomáhá dále. Avšak v podvědomí i u zcela dospělých dětí je kód: rodiče = pomoc (ve smyslu můžu se na ně spolehnout). Takže vlastně u dětí ani nejde o nevyžádanou pomoc,protože v podvědomí s ní počítají, protože budou vždy dětmi svých rodičů, ačkoli již budou mít svoje děti. V pozdějším věku sami poznají,kdy se již nemůžou na rodiče spolehnout, pro jejich pokročilý věk, nebo nemoci a kód začnou vědomě rušit, avšak u určitého procenta přesto zůstává.

Suea Může - druhému i sobě. Sobě proto, že cokoli vyšlu, se mi vrací. V dobrém i ve zlém. V každém okamžiku svého života mám volbu. Volím lásku, nebo nelásku - jednu ze stran mince, pro kterou se v ten onen okamžik rozhodnu. Zákon vesmíru je dán: cokoli zaseju, to sklízím. Je to jako mrak mých vlastních sra.ek, který na mě padne - právě v tom nejnevhodnějším okamžiku.
Nebo proud, ve kterém jdu a přináší mi pomoc, kdykoli ji potřebuji. Až nás budeš, Jiříku, potřebovat,...

kedarda Všichni se tu shodují, že myšlenkou ublížit lze. Netvrdil bych to tak pevně. Ze své zkušenosti vím, že mě někdy přepadají myšlenky, které vůbec nejsou moje, prostě přilétnou do mojí hlavy... A je-li jich víc, jediný způsob, jak se jich zbavit, je nechat je být a nesnažit se jim bránit.
Někdy, když hledám nějakou možnost, probírám všechny možné alternativy a tehdy mne napadají i nesmysly, prostě mozek poctivě asociuje a mezitím vyplodí spolu s jinými i něco scestného, dejme tomu, že přemýšlím jak vysvětlit nadřízenému, že jsem zaspal a mezi řadou možností se objeví představa, že on sám zaspí také a že mu to vůbec nebudu muset vysvětlovat. Není to mé přání, probíral jsem jen všechny možnosti, ale po příchodu do práce zjistím, že šéf cestou do práce rozbil auto... jsem pak zodpovědný?
Myslím, že nejdůležitější ze všeho je úmysl. Pak ale někdo může namítnout, že neúmyslně lze ublížit zrovna tak. Od jisté úrovně má člověk zodpovědnost i za to, co spáchal neúmyslně. Ovšem zodpovědnost není totéž co vina - mohu třeba cítit zodpovědnost za něco, co se mnou svým vznikem vůbec nesouvisí.
Někdo tu píše, že sílu ublížit má myšlenka bez emocí, ale já myslím, že je to naopak. Vložením a prožitím emoce teprve propůjčuji myšlence sílu vědomého aktu. Totéž k síle modlitby: Kolovrátkově obemílaná slova mohou něco ovlivnit mnohem, nesnadněji, než když je prosvětlím vědomě prožitou emocí nejlépe vděčnosti. Ostatně proto se zaklínadla odedávna tvořila v ideálním případě jako říkanky, neboť poezie vytváří prostor emocím.
Například podle mne je nejlepší modlitbou prostě vyslaný pocit vděčnosti bez zaměření - upnutí ke konkrétnímu přání.
Takže mohou myšlenky ublížit? Mohou, ale není možné takto plošně rozhodnout o konkrétní zodpovědnosti. Je to případ od případu jiné a jediný, kdo to může posoudit, je nakonec jen autor myšlenky. A to nakonec jen díky váze emoce, která s řešením zodpovědnosti bude spojená.
Mám kamarádku, která jednou pronesla větu na adresu jednoho známého, který furt jezdil na motorce a nevěnoval se rodině, totiž, aby si na té motorce rozflákal hubu. Co čert nechtěl, stalo se cca do měsíce, že ten známý si při havárii naštípl páteř a dnes jezdí na vozíku. Myslím, že se zrovna tak může stát, že pravou příčinou takové události je ale něco úplně jiného než vypuštěná myšlenka. Náhody samozřejmě neexistují, ale také se to mohlo přihodit tak, že když už si dotyčný motorkář nějakou dobu koledoval (řídil i opilý) a vůbec machovsky prožíval své mužství, že se blížící se událost nabídla kromě jiného i té mojí kamarádce, aby si prostě uvědomila, že i prosté myšlenky či emoce mohou mít větší hodnotu než jak byla zvyklá je prožívat.
Myšlenky ublížit mohou, ale to je tak všechno, co se o nich obecně dá říci. Musela bys povyprávět konkrétně, co tě trápí a ani tehdy by nebylo snadné nabídnout rozhřešení.