Sebemotivace je zase tak subjetivní věc, že to házím sem do astra ... ať je tu o co se opřít...Takže vážně nevím jak se hnout z místa a ten tlak mě asi rozdrtí (potažmo to odnesou mí blízcí... páč to energeticky peru všude kolem ) a vlastně to souvisí s mou neschopností se rozhodovat (respektive nenchávat otevřené všechny možné cesty jen pro případ... protože útěk se hodí vždycky)Nikdy jsem nedokázala plánovat do budoucna... a jak říká můj bratr: Kačo, ty řešíš věci vždycky až po bitvě... Vystudovat školu není až takový problém... je to něco, co jste dějme tomu kdysi chtěli, nebo vám to přišlo logické a přirozené vyústění, zároveň se tím zavazujete jakoby někomu jinému ... (což teda nevím komu... rodičům... univerzitě jakožto autoritám?)Ale najednou po té... s volbou vlastní další cesty... možností milion a žádná... závazek sobě? To asi není dost silná motivace... protože přece don´t worry be happy... nebo co... a cílevědomost žádná ... na co taky? Ale přece jen to zevlení je děs... a stagnace je blbej pocit... Takže ač je to zase příspěvek vztahující se konkrétně na mě... můžem se tu zároveň i zamyslet nad tím, kde v individuálním horoskopu hledat ty principy motivace... jak nejlépe přijít na to, co nás nejefektivněji motivuje? Jelikož asi nebudu jediná komu sebemotivace pokulhává...PS: to chce spíš psychologickej koutek tyto mé výlevy
heslo
někdy je dobrý zkusit vypnout trochu myšlení a dívat se kolem sebe.Jednou jsem našla odpověd na reklamě okolo které jsem jela jindy náhodný pohled na novinový stánek....taky poslouchám co lidi okolo mne říkají.To všechno na mne už většinou dlouho křičí jasnou odpověd ale jak jsem v tom tak ji nevidím a pak najednou to zaklapne.Až nastane ten správný čas....