Sebemotivace je zase tak subjetivní věc, že to házím sem do astra ... ať je tu o co se opřít...Takže vážně nevím jak se hnout z místa a ten tlak mě asi rozdrtí (potažmo to odnesou mí blízcí... páč to energeticky peru všude kolem ) a vlastně to souvisí s mou neschopností se rozhodovat (respektive nenchávat otevřené všechny možné cesty jen pro případ... protože útěk se hodí vždycky)Nikdy jsem nedokázala plánovat do budoucna... a jak říká můj bratr: Kačo, ty řešíš věci vždycky až po bitvě... Vystudovat školu není až takový problém... je to něco, co jste dějme tomu kdysi chtěli, nebo vám to přišlo logické a přirozené vyústění, zároveň se tím zavazujete jakoby někomu jinému ... (což teda nevím komu... rodičům... univerzitě jakožto autoritám?)Ale najednou po té... s volbou vlastní další cesty... možností milion a žádná... závazek sobě? To asi není dost silná motivace... protože přece don´t worry be happy... nebo co... a cílevědomost žádná ... na co taky? Ale přece jen to zevlení je děs... a stagnace je blbej pocit... Takže ač je to zase příspěvek vztahující se konkrétně na mě... můžem se tu zároveň i zamyslet nad tím, kde v individuálním horoskopu hledat ty principy motivace... jak nejlépe přijít na to, co nás nejefektivněji motivuje? Jelikož asi nebudu jediná komu sebemotivace pokulhává...PS: to chce spíš psychologickej koutek tyto mé výlevy
Arezet
Ahoj, tak tuhle situaci naprosto chápu,zrovna se v ní taky nacházím,už nějakou dobu,už skoro rok dost silně,jinak po celý život jsem nerozhodná a nemám tu správnou motivaci a cíl. Tato diskuze je velmi zajímavá a docela i pro mě poučná :) Tak ti přeju aby si brzo našla tu pravou motivaci