Iveta Bartošová - Diskuze a zkušenosti

Kaacaa » shakti11 Shakti11, musím souhlasit

Neptune, dejme tomu, že viníkem jsou rodiče, dejme tomu, že Iveta neskočí pod vlak. Jak ji pomůže, když označí viníka svých problémů, vzdá se osobní zodpovědnosti?
To co popisuješ není mimo, každého člověka formuje rodina (pocity matky už v břiše) a prostředí ve kterém vyrůstá. Ale když si člověk bude celý život říkat, že za jeho trable můžou rodiče (či kdokoliv jiný), daleko se nedostane, nijak mu to nepomůže. Spíš naopak, takový postoj generuje řadu negativních pocitů (křivda, vztek, sebelítost....).
Když se nahradí slovo odpuštění slovem pochopení (přijetí), zní to líp? Je jasný, že v první fázi řešení traumat člověk těžko pochopí někoho, kdo mu ubližoval. Ale z vlastní zkušenosti musím říct, že pokud člověk neprojde tou fází pochopení a přijetí chyb vlastních rodičů, nebude schopen pochopit ani sám sebe (svoje pocity, postoje, různé životní situace, které přitahuje).
Ehm...Shakti nepsala nic o násilném nařizování, diktování Přijde mi to vtipný, v kontrastu s tím, kolik máš v příspěvku vykřičníků

neptun » Kaacaa jen krátce budu reagovat. Proč je nutné označit viníka jsem psal Shakti v posledním příspěvku a tak si to případně přečti ať to nemusím psát dokolečka dokola.

Slovíčkaření typu: slůvko odpuštění nahradíme slůvkem pochopení a vše půjde líp je iluze. Jasně - každý rodič udělá nějakou chybu a spoustu věcí lze skutečně odpustit a pochopit, ale pak jsou věci a chyby, které prostě odpustit nebo pochopit nejdou. Už jsem minule nadhodil otázky typu: Proč by týrané dítě mělo odpouštět? To samé IVETA, která byla od narození odstrkovaná, nepřijímaná, vždy až ta druhá.......zatímco IVANA byla přijímaná, zahrnována city........To se pak těžko chápe a odpouští. Snad chápeš.

Ono rodiče také často podceňují vizualizaci – malé mimčo sice nemluví, ale má oči a „cosi“ vidí, „cosi“ nasává do sebe........No a v případě dvojčat už jsem to také psal jaké drobné nuance hrají roli nebo-li pokud IVETA jako malé mimčo na základě vizualizace viděla, že matka opakovaně bere do náruče jako první IVANU - tak vše vytěsnila „kamsi“ do NEVĚDOMÍ, to samé platí pro krmení, koupání, přebalování..............A tohle vše jsou jakési jedovaté šípy, které rozsekávají psychiku a mimčo/Iveta/ dostane pocit, že jí maminka nemá ráda – vidí to co vidí a toto vše má logicky velký vliv na psycho vývoj dítěte.

Na závěr téma: vykřičníky v mých dopisech. Stejně jako stoupající či klesající písmo může mít mraky významů či symbolik, tak to samé platí pro vykřičníky.
Přeloženo vykřičník za větou nemusí symbolizovat pouze rozkaz, diktování, nařizovaní, ale také např. autoritativnost, přesvědčení o pravdě, zdůraznění věty, radikalismus, dominanci........Tímto chci napsat, že JÁ používám originální, alternativní, radikalní.... astropsychologické metody a občas se chovám autoritativně, ale to automaticky neznamená, že někomu „cosi“ rozkazuji či ho do něčeho násilně nutím. Někdy je však potřeba chovat se autoritativně či radikálně a jasně tím „cosi“ vysílat. Velmi krátce uvedu extrémní příklad.
Pokud někde na ulici policajti seberou mladou narkomanku, která má navíc doma či v děcáku malé dítě, tak ta holka/narkomanka/ si asi nemůžeme myslet, že s ní bude jednáno v rukavičkách. V první fázi ať chce nebo nechce bude zavřená na samotce/"do klece"/ a v druhé fázi až všechno to svinstvo z ní vyprchá dostane v uzavřeném prostoru pořádné kapky nebo-li je nutné myslet v první řadě na zájem dítěte a v zájmu dítě je, aby se mladá mamka/narkomanka/ co nejdřív srovnala, vyléčila a normálně fungovala. Tímto chci napsat, že veškeré zavislosti typu: drogy, alkoholismus, hrací automaty............lze vyléčit jedině vojenským režimem a autoritativním způsobem, kdy nastavuješ pravidla, řád a tedy rozkazuješ. To samé platí např. při léčbě anorexie, bulimie...., kdy se mladé holky defacto učí znovu přijímat potravu a je potřeba vystupovat autoritativně, dominatně......sestavovat jídelníček......a pokud holka na záchodě jídlo vyzvrací, tak je potřeba jí dát pořádné psycho kapky – je to v jejím zájmu, aby se co nejdříve vyléčila a normálně fungovala. NEPTUN

Kaacaa » neptun Neptune, popisuješ svoje zkušenosti, což ještě neznamená, že někdo jiný píše bláboly, jak nějaké výroky označuješ. Nikdo z nás nemá patent na pravdu, sdílením zkušeností se k ní můžeme maximálně přiblížit, čímž chci říct, že odsuzovat jakýkoliv názor, je celkem škoda.

Co se na to podívat z druhé strany - pokud jsou rodiče vždy "viníky", proč tomu tak je? Proč se rodiče chovají, tak jak se chovají, proč mají být zodpovědní a dospělé dítě ne?... (i její rodiče byli někdy malí a stěží zažili láskyplnou péči). Třeba kdyby jsme znali jejich životní příběh, neděláme tady z Ivety oběť. A o tom to je, všechny ty sra*ky se táhnou z generace na generaci. Každý v tom koloběhu má možnost to utnout, jednoduché to není, ale v opačném případě je to furt jenom hra na toho zlého a oběť.
Proč by týrané dítě mělo odpouštět? Kvůli sobě, vymaní se z pocitu oběti a tím může začít žít svůj vlastní život, TVOŘIT si svůj vlastní život.
Odpustit, pochopit, přijmout - ne to není iluze (pokud to necedíš jen přes hlavu). Iluze je myslet si, že pokud by rodiče byli jiní, bylo by mi líp, můj život by byl lepší.

Mít koule na to skočit pod vlak, no myslím si, že na to člověk vůbec nepotřebuje koule. Skočit pod vlak - spáchat sebevraždu obecně, je celkem jednoduchý čin, hodně sobecký čin, s odvahou bych ho fakt nespojovala. Vláčet sebou a řešit nějakou svoji osobní balast, depky, nepochopení druhých a postavit se tomu, začít s tím něco dělat - na to člověk potřebuje koule.
Nechci spekulovat nad tím, jak těžkou karmu si tímto přetáhne do dalšího života, ale nedělala bych ze sebevraždy hrdinskej čin, myslím si, že ani v dalším životě to jednoduché mít nebude. A ano spravedlnost funguje, NENÍ SLEPÁ, naštěstí. Z hlediska spravedlnosti se ještě můžeme dostat do roviny, že v dalším životě bude Iveta ta, co bude mít navrh a ti co ji utlačovali naopak. Je to výhra? Zatraceně ani to není výhra, proto tu blábolím o odpuštění, jinak je to furt jenom začarovanej kruh, kde figuruje hlavně bolest.

Kaacaa » demon Astrologicky vzato mají v synastrii i fajn aspekty, ale přesně jak píšeš, je třeba se dívat na natál a vzít do úvahy i to, jak daný člověk svoje natální prvky prožívá (jeden a ten samý aspekt může být prožíván v různých rovinách). A to je právě i tento případ, pravděpodobně.

Kaacaa » neptun Neptune, ale však nejsme v konfrontaci, už v minulém příspěvku jsem psala, že v první fázi řešení traumat se pochopení hledá těžko. Takže to co popisuješ - že je třeba probrat a rozebrat proč něco dělám a co u toho cítím, s tím souhlasím. Jenom tvrdím, že to může být málo a člověk tímto způsobem dojít k vyrovnanosti nemusí. Pak se furt do kolečka hrabeš v bahně a nemá to žádný výsledky - max. krátkodobá úleva. Popisuju vlastní zkušenost, neteoretizuju.
Ale máš pravdu, třeba se pletu a moje pocity a prožívání jsou jenom iluze, v tomto směru mě nic nepřekvapí

neptun » Kaacaa je to pořád dokolečka dokola, ale ještě naposledy Ti odepíšu – na takovéto konfrontace vážně nemám čas.
V něčem s Tebou i souhlasím, ale ohledně odpuštění se pleteš.
Už jsem tady psal, že mnoho věcí lze odpustit, ale není to téma na astro či psychoterapii. Na individuální psychoterapii je klíčové získat si důvěru a tu si nezískáš pohádkou o odpuštění – naopak se dítě/klient/ totálně zablokuje a s ničím se Ti nesvěří. Těžko se Ti začne svěřovat 14letá puberťačka, kterou sexuálně zneužívá otec, otčín......, když na ní spustíš pohádku o odpuštění – to se začne akorát bouřit a hlavně po odchodu z terapie bude mít pocity bezmoci, beznaděje........V horším případě se doma znovu sebepoškodí či bude mít dále myšlenky na sebevraždu a začne se motat v začarovaném kruhu což byl i případ IVETY – v léčebnách se nic neřešilo do hloubky a tak se v různých cyklech znovu a znovu vracela do léčeben a jak to nakonec skončilo všichni víme.
TY píšeš cituji:
„Proč by týrané dítě mělo odpouštět? Kvůli sobě, vymaní se z pocitu oběti a tím může začít žít svůj vlastní život, TVOŘIT si svůj vlastní život“.

Tato větička zní sice krásně, ale je to pouze povrchní a vyprázněná fráze, která nic neřeší – neřeší konkrétní trauma nebo-li z pocitu oběti se týrané dítě nevymaní „blábolením“ o odpuštění, ale dobře promyšlenou psychoterapií, která zpracuje konkrétní emoce, traumata, pocity..... Pokusím se to polopaticky a stručně vysvětlit. Každý sexuálně zneužitý člověk ať už v dětství či v dospělosti má hluboko pod kůží zakořeněny pocity znečištění což je jeden z hlavních důvodu sebepoškozování, že špína formou krve vyteče ven – ven z těla. Polož si tuto otázku: Proč se znásilněné ženy jdou ihned po příchodu domů osprchovat a drhnou se kartáčem mnohdy i do krve – prostě ze sebe chtějí dostat doteky, pot...... násilníka – chtějí ze sebe co nejrychleji dostat špínu a chtějí mít znovu pocit čistoty.......
Takže v první fázi psychoterapie je nutné vše přehodit do pozitivní formy, kdy sebepoškozování, řezání......asi není to pravé ořechové jak ze sebe sexuálně zneužité dítě/člověk/ dostane všechnu špínu, všechny negativní emoce.........,ale jsou různé psycho metody např. litanoterapie/psaní/, arteterapie/malování/........kde se zpracovává konkrétní zážitek – např. k incestu byť latentnímu dochází nejčastěji v koupelně a pak u holek při výprascích/od otce/ a kluků zase v dětském pokojíčku většinou před spaním. Přeloženo do hloubky se zpracovávají např. výprasky od otce a díky tomu začnou vyplouvat na povrch různá traumata, negativní emoce, pocity......, která se pak přenesou např. na papír formou nějakého strašidelného obrázku...... - ideální také je pokud člověk začne brečet což je také pozitivní forma jak ze sebe všechny negace z dětství dostat.....stejně jako různé bojové sporty – kopání či boxování do pytle apod. Ve druhé fázi se řeší hlavně pocity studu a začíná se pracovat na sebevědomí, sebepřijetí, na fyzickém tělu.......zkrátka na tom, aby klient měl rád sám sebe, přijmul sám sebe...... – tedy zjednodušeně napsáno různé cviky před zrcadlem, cvičení...viz. např. reiki, masáže...........
Z toho všeho logicky plyne, že sexuálně zneužitého jednotlivce nevyléčí či se nevymání z pocitu oběti povrchní pohádkou o odpuštění, ale svůj život si začne ŽÍT a TVOŘIT až po zpracování traumatu až se zbaví pocitu znečištění, pocitu studu............nebo-li mezi řádky vidíš, že ODPUŠTĚNÍ není vůbec téma psychoterapie – to ať si každý jednotlivec vyřeší sám zda odpustí či nikoliv. To co tady píšu není pouze moje pravda jak píšeš, ale „cosi“ podobného se můžeš dočíst např. v některých knížkách psychologie, v knihách o týraných dětech – doporučoval jsem tady už v jedné diskuzi např. knížku od švýcarské psycholožky U. Wirtz s názvem VRAŽDA DUŠE, která se mimo jiné orientuje právě na incest a sexuální zneužívání. Tam se mezi řádky dočteš, že si týrané děti nepřejí debatovat na téma ODPUŠTĚNÍ – nepřejí si, aby je někdo násilně nutil odpuštět........
Na závěr už jen poznámka na téma sebevražda:
TY píšeš cituji: „spáchat sebevraždu obecně, je celkem jednoduchý čin, hodně sobecký čin, s odvahou bych ho fakt nespojovala“. Opět se pleteš jelikož to hodně souvisí se smrtí a strachem lidí z neznáma, ale je zbytečné Tobě a Tvojí kamáradce Shakti něco vysvětlovat.............Nicméně se měj hezky NEPTUN