Ahoj, jelikož u mě zdaleka není pravidlem pamatovat si své sny, překvapil mě sen dnešní. Zajímal by mě jeho význam. Není toho mnoho, co mi uvízlo v paměti, ale sen byl tak intenzivní a prazvláštní, že jsem se rozhodla Vám napsat.Zdálo se mi, že stojím s mojí mamkou u našeho domu. Mamka stojí v otevřených vchodových dveřích a uvnitř se svítí, já stojím na chodníku. Venku je černočerná tma, ale je celkem vlahý jarní večer – je teplo. Mamka je oblečená jen v tričku. A já si uvědomuji, že pod maminčiným modrým tričkem se velmi zřetelně rýsuje bříško, které značí pokročilé stadium těhotenství. Chvíli se spolu bavíme (ve snu si uvědomuji, že jednám s mojí mamkou) a ona mi říká, že mě čeká, že se mám narodit. Pak si matně pamatuji jen něco v tom smyslu, že jsem myslela na to, že se mnou má a bude mít spoustu starostí. Ale ona mi to slovy nenaznačila, nebo mi to alespoň neřekla tak, že by mi chtěla něco vyčítat. A najednou, zničehonic, mamka porodí. Uděje se to tak náhle… A já můžu zřetelně vidět mrňavé miminko pokryté krví ještě propojené šedou pupeční šňůrou. Také si pamatuji hustou havraní kštici, kterou to dítě mělo. Obrázek miminka se mi opravdu zřetelně vryl do paměti. Pak si jen pamatuji horečný spěch, s jakým mamka vběhla dovnitř do domu, aby měla něco v čem mě (= miminko) může nosit a přikrýt. A já si zase uvědomila, jak na ní jde vidět, že už myslí jen na mě, abych byla v pořádku, aby se mi něco nestalo.. Že myslí na ten kolotoč povinností, co teď nastane. Vypadala velmi ustaraně. Ale to je opět můj subjektivní pocit z toho, co jsem viděla, a co ona neřekla. A pak….zazvonil budík.Předem všem děkuji za snahu sen rozlousknout.
atraM
To je krásný sen ... (jak to popisuješ, působí to na mě ohromně dojemně, i když pocitově to nejspíš nebylo až tak lehký). No, nejsem žádný odborník na sny, ale intuitivně bych si troufla poslat Tě hledat někam tímhle směrem:
...nejspíš jde o rozhraní, kdy je nejvyšší čas přestřihnout tu neviditelnou pupeční šňůru - zkrátka přestáváš být dítě a máš se nechat "propustit" - jako dospělá žena. I tak v mamince budeš mít určitě vždycky oporu a pevnou půdu pod nohama, až převezmeš "štafetu"... Prostě na mě to působí hlavně jako vědomé ohlédnutí - a to zvědomění je možná docela důležité.